Občas si říkám, jestli ti Japonci nejsou taky tak trošku úchylové. Zas na druhou stranu, v každém z nás je toho úchyla alespoň kousek, proto pravděpodobně takovéhle filmy vznikají. Jedině tak si vysvětluji nekonečná pokračování hororové série Saw, přibývající počet hororů žánru gore (snímků tak moc absurdně brutálních, až je to někdy vtipné) a vznik nového, ještě horšího (rozumějte brutálnějšího) žánru, tzv. exploitationu, jehož zástupcem je mimo jiné i tento film. Takhle by pravděpodobně vypadal Hostel, kdyby si ho do parády vzali Japonci, kteří by se nebáli přitlačit na (motorovou) pilu. Doslova.

Přestože celková stopáž nepřesahuje hodinu a čtvrt, divák bude znechucen až příliš. Základem je jednoduchý příběh. Jistý muž unese v dodávce mladý pár a mučí je ve špinavém sklepení. Pravda, moc se u toho přemýšlet nemusí, leda tak nad motivem únosce. Toho totiž film vykresluje jako člověka, kterému touha cizích lidí po přežití vyvolává sexuální vzrušení. Většina z vás ho přesto bude vnímat jako sadistického tyrana, kterým také bezesporu je. Své oběti mučí s výrazem absolutního klidu, díky tomu na jeho obličej jen tak nezapomenete. Nezapomenete ani na obličeje obětí, jejichž představitelé mají ve filmu jediný úkol – hodně křičet, případně v sobě křik dusit a tvářit se vyděšeně. To se jim daří.

Ve filmu se vyskytují ty nejzvrácenější způsoby mučení, jaké si jen dovedete představit. Od běžného propichování jehlami a sexuálního zneužívání (obou mučených) přes vytahování střev až po porcování těla na kusy motorovou pilou. Dělá se vám špatně už jen z té představy? Pak Grotesque rozhodně není film pro vás.

Překvapivě je zde použito poměrně málo krve. Zatímco v kterémkoli gore filmu krev stříká v nekonečných proudech, tady tomu tak není. Tento fakt je způsoben extrémní realističností, kvůli čemuž je celkový zážitek z filmu ještě intenzivnější. Kromě fyzického mučení jsou oběti mučeny i psychicky, zejména když jim únosce (oblečený v chirurgickém plášti) napovídá, co je čeká. („Teď ti tyhle hřebíky zatluču do varlat. Když budeš protestovat, pustím se do tvé přítelkyně, souhlas?“). Hranici snesitelnosti film několikrát překročí a to i ve chvílích, kdy se tempo uvolní a oba hlavní hrdinové se náhle ocitají na nemocničním lůžku, opatrováni a ošetřováni rukou, která je dříve týrala. Tento zvláštní, optimistický moment je ale ihned vystřídán zvratem tak šokujícím, že ho z hlavy nedostanu ještě hodně dlouho. Ale to už bych napovídal hodně. Snaha tvůrců namontovat do příběhu alespoň náznak vznikajícího vztahu mezi oběma mučenými v mnoha ohledech naprosto selhává a vyznění snímku nijak neutlumuje.

Pro slabší povahy bude Grotesque zážitek na celý život. Dovoluji si proto tvrdit, že diváci tohoto filmu se budou dělit na dvě skupiny. Jedna ho bude považovat za zajímavou psychologickou studii, případně za zvláštní filmařský experiment s povedenými drastickými triky, zatímco ta druhá v něm neuvidí nic než bezdůvodnou přehlídku explicitního násilí. Zamyslete se proto, jestli vůbec chcete Grotesque vidět a jestli vám to za to stojí.

Autor: Jan Varga

50%

Režie: Kôji Shiraishi
Japonsko, 2009, 73 min