CZ Premiéra: 17.11.2011

Dokonce i v Malajsii točí filmy. Překvapivě i animované. A některé z nich se s trochou štěstí dostanou i do naší distribuce, jak je tomu se Žraloky na s(o)uši. Nečekejte od nich nic světoborného, animace je velmi jednoduchá, postavy nesmírně ploché, podvodní svět zjednodušený a příběh lehce ujetý. Naštěstí se to všechno dá skousnout, protože cílovou skupinou jsou malé děti do osmi let, čímž se Žraloci řadí vedle Sobíka Nika, Medvídka Pú a jim podobným.

Dva žraločí bratři, malý Pup (kterému ale neřeknou jinak než Špunt) a velký Julda, obývají podmořský svět kdesi u blíže nespecifikovaného pobřeží. Špunt je nedomrlý mrňous, který nedostatky v rozměrech vynahrazuje velikostí svého srdce. Julda je ochráncem útesu, zároveň ale budí v jeho obyvatelích respekt, přeci jen je masožravý žralok. Oba se během svých dobrodružství vydají na souš, každý ale s jiným účelem. Špunt má v úmyslu zachránit žraločí vajíčka, která kradou lovci do rybích restaurací, a Julda touží po ochutnání pochoutky, které se mu pod vodou nedostane – kuřecího masa.

Život pod vodou vypadá v očích malajsijských animátorů dost zvláštně. Kromě ryb se nic ani nepohne. Mizerně animované prostředí jaksi ignoruje fyzikální zákony a vše tedy zůstává nehybné. Odpor vody taktéž neexistuje. Kromě toho tu žraloci pojídají pneumatiky a myšlenka, že ryby mohou bez obtíží dýchat vzduch i nad hladinou, je pro příběh dokonce klíčová. Prapodivnou hru s fakty berou tvůrci vážně. Snaha o ekologický podtext ale vyznívá dost do prázdna, sice tu vybuchne nebezpečná továrna vypouštějící do vody černý sajrajt a dojde i na želvu s pytlíkem na hlavě, ale to je tak všechno. Asi nejlépe dopadly temné scény se zlým úhořem a strašidelnými kraby, kteří ale zas nemají v ději žádnou výraznou úlohu. Kromě toho je první polovina snímku líná a rozvleklá, přičemž ta druhá to částečně zachraňuje velkou akční honičkou.

Julda se totiž při honbě za slepicemi vydává na pobřeží v chodícím robotickém obleku, připomínajícím ponorku kříženou s roboty z Avatara. Poměrně zajímavý technologický doplněk by mohl vést k různým scénářům naplňujícím námět o vzpouře oceánů proti lidem. Jen si to představte. Armáda ryb zaplavující svět v chodících ponorkách postavených vlastními ploutvemi. Absurdní, ale krásné. Zajímavý prvek zde ale slouží k daleko skromnější zápletce. I když komando rozlícených krabů a slepic s robo-žralokem v čele má taky něco do sebe.

Pokud ale pomyšlení na takovou situaci nepřijde dospělému divákovi vtipné, tak se nemá moc šanci u filmu bavit. Leda by si krátil dlouhou chvíli přemýšlením, co ti filmaři asi hulili. Nedostatek gagů je fatální a děj přímočarý tak akorát, aby to po devadesáti minutách zdárně doklepal do konce. Jinak se ale jedná o perfektní záležitost pro malé děti, které nad ní rozhodně nebudou přemýšlet a po pár dnech se jim stejně vykouří z hlavy. Tomu přispívá i minimální konfliktnost mezi postavami a celková přehlednost. Morální ponaučení nejsou předkládána nijak zvlášť banálně a vlastně je to i celkem poučné. Rozhodně to není žádný nový Hledá se Nemo, ale stejně tu snahu hrstky začínajících animátorů pokoušejících se vyrovnat americkým studiím je potřeba nějak ocenit. Na DVD by Žraloci teoreticky mohli mít úspěch, protože jako dětský film nejsou nijak zvlášť špatní, materiálem vhodným do kin ale nejsou.