CZ premiéra: 14. 4. 2011

Sérii Vřískot neznám příliš dobře, nejsem její fanoušek, ale po shlédnutí čtvrtého dílu začínám chápat, co diváky přitahuje. Vřískot 4 totiž není tupá teenagerská vyvražďovačka, naopak poměrně slušnou komedií a dokonce parodií na podobné filmy. Slovo „teenagerská“ z popisu vypadává už proto, že hlavní postavy jsou od prvního dílu stejné a je to na nich znát.

Ale nevyčítejme Neve Campbell a Davidu Arquettovi jejich stárnutí (dobře, Courtney Cox ho trochu vyčítat můžeme, začíná působit trochu umělohmotně). Wes Craven doplnil obsazení o skupinu o generaci mladší, aby si i současní diváci přišli na své a řadu umírajících blondýn tak rozšířila i Hayden Panettiere, bohužel pro ni ji nezůstala nesmrtelnost z Hrdinů.

Vřískot 4 je vtipný film. Zábavný a veselý. Šokující odhalení, která se v jeho průběhu objevují, možná nejsou tak šokující, jak si tvůrci mysleli, ale ani normálního diváka z nich nebude bolet hlava. Počet postav umožňuje režisérovi, aby nechával vraha útočit na jednoho ubožáka za druhým a nenechal tak divákovi vydechnout, ale především se tak vyhýbá dialogům! Jedna delší dialogová scéna (cca 10 minut někde uprostřed) je strašlivá, nefunguje v ničem a pokud by jich bylo ve filmu víc nebo by byla delší, nebyl by problém snímek znechuceně odstřelit. Ale není. Wes Craven projevil své největší umění ve střídmosti. Uvědomil si, že jsou věci, na které nemá, a vyhnul se jim.

Vřískot 4, film ve filmu ve filmu ve filmu (pochopíte!) je dítětem svého žánru. Stojí a padá s ním. Stejně tak komentování pravidel slasherů („Mě nemůžeš zabít, jsem gay, to je proti pravidlům!‘, ‚Bejt polda ve filmu je na prd. Pokud nejsi Bruce Willis.“) je zároveň silnou a slabou stránkou filmu. Je asi dobře, že Vřískot 4 nedělá svým předchůdcům ostudu, na druhou stranu se zasekl v 90. letech, což z něj dělá pouhou jednohubku a výborný film na párty s přáteli a velkým množstvím alkoholu.