Že budeme mít v úchylově koutku už i Maďary, o tom se nám snad ani nesnilo. Jistě, nejde tentokrát o žádné samoúčelné úchylárny typu japonských gore filmů nebo amerických krvavých hororů. V maďarsku totiž nejčastěji natáčí filmy umělecké a dokumentární. Jen občas k nám zabrousí něco jako Revizoři nebo animovaný District!, a to už pak většinou stojí za vidění. Stejně je na tom Taxidermia, umělecky dobře zvládnutý film plný skvělých nápadů. I když je plný nechutností a zvláštních individuí, nepodaří se vám mu neodolat.

Jako film samotný se jeví Taxidermia poměrně rozporuplně. Mnozí v něm uvidí nechutnou a úchylnou hovadinu, pro jiné bude mistrovským dílem oplývajícím uměleckým potenciálem. Těžko říct, co tyto pocity vyvolává. Pravděpodobně za tím stojí samotný styl natočení. Režisér György Pálfi (Škyt) se nesnaží diváka nijak výrazně šokovat, takže zvláštní a neobvyklé prvky dává dost okatě dohromady s pohnutými osudy neobyčejných lidí. Středobodem filmu jsou celkem životy tří mužů v rámci tří generací, které spojuje rodinné pouto ve vztahu dědy, otce a syna. Jejich příběhy jsou až na půdu nacpané originálními nápady, díky nimž je Taxidermie působivou podívanou, která stojí za vidění, i když se z ní mnohým může trochu zvedat žaludek. Přitom kdyby se dané látky ujal nějaký fajnšmekr, dokázal by z daného materiálu vytřískat klidně tři filmy, které by víceméně fungovaly samy o sobě.

Příběh nejstaršího muže z rodiny se odehrává už během války (zřejmě druhá světová). Ten pracuje na farmě u nadřízeného a stereotypní těžkou práci si zpestřuje různými bizarními experimenty s masturbací. Tímto zvláštním námětem se daří docela úspěšně zaplácnout prvních dvacet minut. Námět bohužel není tak silný, aby dokázal utáhnout víc, a první příběh je zároveň nejslabším ze všech tří. Hlavou nad ním budete kroutit tak moc, že jen stěží zaregistrujete cit pro retro atmosféru a výbornou práci s kamerou.

Druhý příběh je naopak tím nejlepším. Ačkoli je plný zvratků, funguje i jako jemná love story, jakkoli nemožné se to může zdát. Vypráví o adeptovi na mistra světa v jedení na čas. Abyste si dovedli takovou disciplínu představit, vybavte si řadu obtloustlých soutěžících, před které pořadatelé postaví kýbl s deseti litry polévky. Kdo ji nejrychleji dojí, vyhrává první kolo. Pak si všichni účastnící stoupnou před obrovskou káď a veškerý obsah svých žaludků vyzvrací. V dalším kole je před ně postavena desetikilová kostka koňského salámu…

Třetí příběh vede z extrému do extrému. Zatímco hrdinou předešlého příspěvku je tlustá obluda a žrout, po kterém pojmenovali novou techniku zvracení, jeho syn je výrazně pohublý, zanedbaný a introvertní. Živí se jako vycpavač zvířat a nepohrdne ani zvláštními přáními svých zákazníků. (Jednomu z nich vycpe dokonce i embryo jeho nenarozeného dítěte do podoby klíčenky). Právě on přijde na nápad, jak se zviditelnit a zároveň se tak vymanit z tenat svého rozkazovačného otce. Stačí vycpat sám sebe a nechat se vystavit na světové výstavě…

Netřeba polemizovat o tom, jak moc je Taxidermia originální. Hodně. Opravdu hodně. Skloubení extrémních úchylek a nechutností s poctivým příběhem a uměleckým nadhledem ji řadí do úplně nové žánrové kategorie, kdy dostává klasický příběh o lidských touhách (po fyzické lásce, úspěchu a nesmrtelnosti) úplně nový význam často přesahující hranice lidského chápání a snesitelnosti. Nepředvádí přitom nic, co by dokázalo vyvést zkušeného diváka z míry, přesto vám ale něco tak nepatřičného v už tak dost dekadentním dramatu vezme vítr z plachet a zanechá ve vás silný zážitek, na který v běžném kině nenarazíte. Bohužel většinu těch zapamatovatelných momentů tvoří právě obskurní scény, ty ostatní se ve zbytku ztrácí.

70%

Režie: György Pálfi
Hrají: Csaba Czene, Gergely Trócsányi, Adél Stanczel, Marc Bischoff, Erwin Leder, Maria Bodor
Maďarsko / Rakousko / Francie, 2006, 91 min