Loutkovou taškařici Meet The Feebles si střihl davy obdivovaný novozélandský režisér Peter Jackson mezi Vesmírnými kanibaly a kultovním Braindead. To už samo o sobě napovídá, že ani tento film nebude nijak zvlášť vybočovat z řad famózních úchyláren tohoto Jacksonova plodného období.

Pod pojmem loutky si představte látkové maňásky podobné těm ze Sezamové ulice, na rozdíl od populární show však Meet The Feebles rozhodně není podívanou pro děti. Snímek je totiž plný vulgárních výrazů, krve, výkalů, zvratků, nahoty, porna, drog, alkoholu a mezidruhového souložení. To vše pěkně pohromadě v jedinečné koláži parodující americký divadelní průmysl se vším, co k tomu patří – korupce, kariérismus, závist, sladké úspěchy i trpké prohry.

Středem dění je soukromé divadlo, které kolem sebe soustředí spoustu varietních umělců v čele se slavnou zpěvačkou Heidi. Součástí programu je i několik dalších zpěvaček a zpěváků, tanečnice, baviči i vrhač nožů. Jen si budete muset zvyknout na to, že ve všech případech se jedná o různé zástupce zvířecí říše. Každá z postav má za sebou svůj pohnutý příběh a většinou se jedná o předem definované stereotypy. Krokodýl s nepopsatelnou závislostí na drogách, kterou si vybudoval během války ve Vietnamu, zajíc trpící příznaky pohlavních chorob, hrošice bojující s rostoucím věkem a nadváhou či slon řešící problémy s nemanželským potomkem. A to je jen pár příkladů z té obrovské změti podivuhodných hrdinů. Každá z postav má ve filmu své opodstatnění a jen málokterá působí nadbytečně, jako např. obrovská moucha píšící bulvární plátek. Všichni tito uvedení „umělci“ jsou opěvováni jako divadelní hvězdy, ale jakmile zalezou do zákulisí, stává se z nich opět to, čím ve skutečnosti jsou – životem zmítané trosky.

Děj je prostý. Celý film se prakticky točí kolem příprav na jedno večerní vystoupení, ze kterého chce každý samozřejmě vytřískat maximum a předvést životní výkon. Nebo aspoň dožít se konce, v případě zmíněného zajíce. Ve většině pasáží se pomyslným vypravěčem stává nesmělý stárnoucí ježek, jenž je v divadle, kde našel pracovní příležitost, možnost sebevyjádření a lásku, nováčkem. Může se zdát, že právě on má jako jeden z mála skutečně dobré srdce. Ale ono když se to vezme kolem a kolem, tak jen zlomková část postav je skutečně zlá a obecně záporná. Častěji se totiž jedná o postavy kladné, vyobrazované jako pouhé oběti systému a společnosti, na kterých se viditelně podepsal bouřlivý životní styl, vykořisťování, zkažený charakter, traumata a hříchy.

Jackson vypráví svůj film logicky, systematicky. Někdy si dává na čas, jindy je doslova zběsilý. Na každého ze svých hrdinů se zaměřuje spravedlivým poměrem, a ačkoli neopomene mnohá zvěrstva, dokáže je podat zcela lidsky a uvědoměle. Přesto není Meet The Feebles snímkem pro každého, ale kdo se nechá unést jeho atmosférou, tomu se bohatě odmění. Jasné doporučení zejména pro fajnšmekry.