CZ premiéra: 30. 6. 2010

Knižní série „Stmívání“ i její filmová adaptace si po světě získali velké množství oddaných fanoušků i ještě mnohem oddanějších, nesmiřitelných kritiků. Ti první odpočítávali dny do premiéry třetího filmu s podtitulem „Zatmění,“ ta druhá část ho rovnou pasovala na jasného kandidáta pro nejhorší film roku (mějme přitom na paměti, jak je konkurence v tomhle oboru obrovská). Příslušníci negativního názoru navíc poukazovali, že především po druhém, nepříliš povedeném díle už stěží může přijít něco lepšího a že pád kvality se v tomhle případě nezastaví. Nechme však domněnky a teze filozofům a pojďme se podívat, jak nakonec nejnovější přírůstek k upírsko-romantické série dopadl.

Hlavní hrdinka Bella (Stewart) se pomalu blíží k úspěšnému absolvování střední školy a pomýšlí na budoucnost se svou životní láskou, upírem Edwardem (Pattinson). Padají i slova o svatbě, což velmi těžce nese Bellin nejlepší kamarád, vlkodlak Jacob (Lautner), jehož city k Belle dost výrazně překračují hranici obyčejného kamarádského vztahu. A kromě toho se na obzoru objevuje hrozba v podobě armády nově zrozených upírů, kteří se chystají podniknout nájezd na městečko Forks, kde se velká většina děje filmu odehrává. Inu, není nad krásnou a poklidnou dobu těsně před koncem školního roku.

Po stručném nastínění děje si můžeme položit otázku, zda se tvůrci vyvarovali chyb z předchozího filmu, nebo zda skutečně rezignovali na snahu sérii nějak přiblížit širšímu diváckém spektru (tedy těm, kteří nevlhnou, když se na plátně objeví Edward). S klidným svědomím můžu po zhlédnutí říci, že v mnoha věcech skutečně nevstoupili podruhé do stejně kalné řeky a dokázaly některé nedostatky dílů minulých napravit. Bohužel ne všechny.

Naprosto beze změny zůstaly herecké výkony některých hlavních představitelů, kteří opět spoléhají na jeden neměnný výraz, bez ohledu na situaci kolem, a působí tak poměrně komicky. Heterosexuálně orientované muže pak opět čeká šok v podobě indiánských vlkodlaků, kteří se tu pohybují snad v ještě věším počtu, a opět zapomněli někde doma v šupleti košile a trika. A do třetice všeho špatného nepřijdeme ani o zamilované dialogy za pomocí frází, s nimiž by běžný člověk svou partnerku nejen neohromil, ale pravděpodobně donutil k okamžitému rozchodu. Ovšem právě tento bod může posloužit jak důkaz, že scénáristé dokázali s největším prokletím dvojky něco udělat. Zní to možná paradoxně, avšak vysvětlení je zcela jednoduché.

Ony sladké řečičky se totiž podařilo umístit do několika bloků a rozmístit po celém filmu. Pokud nějaký z nich začne, opět se připravte na záchvaty smíchu na místech, kde to nikdo z autorů scénáře pravděpodobně nezamýšlel. Jakmile ale kritický blok přejde, máte jistotu, že se můžete nějakou dobu dívat na film, který je určitě snesitelný, a vůbec ne špatně natočený. Projeví se v dobré práci s kamerou, kdy vznikají dobré vizuální momenty, podpořené navíc dobře zvolenou hudbou – ta se ke scénám hodí v naprosté většině případů výborně. Dobrý dojem z vizuálu pak podtrhují vcelku obstojné počítačové efekty, tedy především co se týče ztvárnění vlkodlaků v jejich zvířecí polovině.

Vlastní scénář také prošel úpravou kvality směrem vzhůru, což se projeví na první zhlédnutí tím, že v některých pasážích se zasmějete ne proto, že je snímek absolutně pitomý, ale proto, že se scénáristovi povedlo vpravit do dialogů nějakou dobrou hlášku. V tomto směru ovšem scénáristů tajně podezřívám, že si cílené dělá legraci z toho, co si většina lidí představí pod pojmem „Stmívání.“ Snad stačí malá nápověda, že ty nejlepší výroky a hlášky vždy nějak souvisí s tělesnou teplotou či oblékáním některých aktérů děje.

Za velmi potěšitelný prvek lze také počítat skutečnost, že snímek drží oproti dvojce mnohem víc pohromadě, a dokáže si udržet, byť se většinou nic převratného neděje, docela slušnou dynamiku. Dokonce tu dojde i na akční scénu, u níž se sice šetřilo na penězích (a tedy na délce a efektech), ale která stále představuje dobré završení celkového vývoje.

Pokud si důkladně zvážíte všechna pro a proti, dojdete k názoru, že hlavní problémy filmu vyplývají z toho, že se zkrátka jedná o adaptaci knížek pro dospívající. Hlavním záměrem tvůrců je v první řadě zapůsobit na čtenáře a čtenářky původní série a dát jim jí v podobě sice zkrácené, ale přitom stále ještě dost podobné. Pokud předlohu neznáte (ovšem pak si jen stěží umím vysvětlit, proč vůbec tenhle film sledujete), možná si k výše uvedeným nedostatkům přidejte i ztrátu orientace v postavách, kterých se tu vyskytuje poměrně dost a přesně poznat, co a proč udělal zrovna tenhle, může být obtížné.

Každopádně pro mě osobně představuje tenhle film příjemné překvapení. Jde o dobře natočenou, oddechovou záležitost pro romanticky založeného člověka, u níž se dá příjemně relaxovat a nemyslet na svět plní daní a účtů za telefon, který číhá mimo kinosál. Ano, ono je velmi snadné celou sérii odhodit jako blbost a dál se jí nevěnovat. Ale nezapomínejte, že tu mluvíme o záležitosti pro specifickou diváckou skupinu, kterou výsledek jednoznačně nadchne. Z pohledu člověka, který nemá na zdi plakát s Edwardem, se jedná o nadprůměrný filmový počin, po němž se docela těším na další pokračování. Tedy lépe řečeno na jeho první část…

70%

Režie: David Slade
Hrají: Kristen Stewart, Robert Pattinson, Taylor Lautner, Ashley Green, Peter Facinelli, Billy Burke, Dakota Fanning
USA, 2010, 124 minut