CZ premiéra: 4.2. 2010

Tlusťoch v kšiltovce je zpátky, a s ním i nekončící boj s větrnými mlýny. Michael Moore se již ve své tvorbě věnoval různým potížím amerického života, od posedlosti zbraněmi (Bowling for Columbine), přes americké zdravotnictví (Sicko), po vládu samotného Antikrista, vystupujícího pod pseudonymem George W. Bush (Fahrenheit 9/11, i když Bush je v Mooreových filmech takřka vždy, podobně jako je všudypřítomný i sám Satanáš).

V tomto snímku je ale nepřítel mnohem větší. Michael Moore totiž obžalovává samotný kapitalistický systém, jako prvotního viníka všech společenských neduhů, od vystěhovávání lidí z domů, které nemohli splácet, přes tisíce nezaměstnaných denně, po chamtivost bankéřů. Kapitalismus jako takový tudíž vidí i jako  hlavního strůjce světové finanční krize.

Režisér zde sleduje a divákovi ukazuje řadu různorodých problémů – například alarmující situaci v soukromém nápravném zařízení pro mladistvé, kam soudce zavíral teenagery za banální prohřešky, jako třeba hádka s kamarádkou – to proto, že soukromý vlastník potřeboval naplnit kapacitu. Nebo kuriózní životní pojistky, které některé firmy uzavřely na životy svých zaměstnanců, tudíž jim jejich smrt přinesla zisk. Aby toho nebylo málo, tyto složky se jmenovaly Dead peasants (mrtví balíci). Nebo naráží na špatné platové podmínky pilotů, či obecně na enormní zadlužení amerických domácností. Nebo se poměrně nepříjemně ptá, kde jsou peníze daňových poplatníků, které stát dal krachujícím bankám.

To všechno jsou témata, která by vystačila na samostatný film. Pravděpodobně největší slabinou tohoto snímku je tak nesystematičnost – režisér cestou narazil na spoustu podnětných témat a vypadá to, že místo aby si rozmyslel koncept filmu a řekl si, o čem bude, tak tam naskládal, co mu přišlo pod ruku. Výsledek je pak značně chaotický a povrchní, a místo hlubšího náhledu do souvislostí se dočkáme proklamací jako ,,kapitalismus je zlo“. Tady někdo neví nic o komunismu, že, pane režisére?

A pak samozřejmě nesmíme zapomenout, že to, na co se díváme, není žádný ,,seriózní“ dokument, ale pamflet, agitka. Angažovanost patří k Mooreovi stejně jako kšiltovka, tudíž se dočkáme staré známé manipulace s fakty, zdůrazňování některých věcí bez ohledu na jejich zasazení do kontextu a používání podobných propagandistických metod, jaké sám autor zavrhuje a jejichž užití například v médiích kritizuje. Ano, Michael Moore používá ke kritice Ameriky ryze americké prostředky. A je určitě pravda, že to, aby průměrný nespokojený občan dosáhl takového ohlasu doma i ve světě, by se nikde jinde než v Americe nemohlo stát.

Divácké hodnocení tohoto snímku a vlastně i Moorea obecně závisí především na tom, jestli souhlasí s jeho názory, či ne. Michael Moore je bytostný provokatér, a i když by byla chyba jeho tvorbu či názory zredukovat jen na lži a bolševickou propagandu, svým posledním filmem už si o to začíná koledovat. Prázdná ideologická prohlášení začínají pomalu zastiňovat to, čím si získal diváky po celém světě – humor a ironii, s níž nahlíží na dění kolem, upřímný soucit s lidmi, a hlavně odhodlání bojovat za lepší svět.

Takže suma sumárum: Moore stále sympaticky provokuje a dívá se na Ameriku velmi svérázným způsobem, jeho poslední film ale příliš zabíhá do prázdných proklamací a pojmů, jimž autor tak úplně nerozumí.

70%

Režie a scénář: Michael Moore

Účinkují: Michael Moore, Wallace Shawn, Elijah Cummings

USA, 127 minut