CZ Premiéra: 12.4.2012

Benjaminovi (Matt Damon) zemřela žena. Musí se teď sám starat o sedmiletou dceru a čtrnáctiletého syna, kterým cloumají hormony a vyloučili ho ze školy. Benjamin se tudíž snaží najít jiné bydlení, aby nejen sobě, ale i svým dětem zprostředkoval úplně nový život a čerstvý začátek. Objeví starý dům na kraji venkova, který si zamiluje. Podle podmínky realitní kanceláře ho ale musí koupit i s přilehlými nezanedbatelnými pozemky, hromadou zvířat a několika zaměstnanci – objekt totiž donedávna sloužil jako zoologická zahrada. Benjamin nemovitost koupí (za dědictví po otci), seznámí se s podivíny z řad zaměstnanců a hlavně s hlavní ošetřovatelkou (Scarlett Johansson) a rozhodne se přivést zoo zpět k životu.

Samozřejmě platí, že Benjamin neví absolutně nic o tom, jak se starat o zvířata a jak vést zoologickou zahradu, že nejen on sám, ale i jeho syn najde lásku (vytlemená Elle Fanning), že jeho bratr (Thomas Haden Church) ho odrazuje od utracení veškerých financí, a že zahradou prochází zlý inspektor, na jehož posudku budoucnost celého projektu závisí. Takových klišé je ve filmu celá řada, jsou jak podle šablony a ničím nepřekvapí. Jediná příjemná věc na příběhu je ta, že film je volně podle skutečných událostí odehrávajících se v reálné existující zoo.

Koupili jsme zoo je klasický americký feel-good film. Ztělesnění amerického snu, poselství o tom, že pokud budeme táhnout za jeden provaz, budeme si věřit a budeme se mít rádi, tak se nám podaří uskutečnit své plány do puntíku. Čistá hollywoodská forma rodinného filmu tvořeného na běžícím páse. Přeplněná optimismem a naivitou. Pokud jste cynici, tak ruce pryč, protože tohle protrpíte.

Značný problém tkví v tom, že film má něco málo přes dvě hodiny. Zhruba půlhodina z toho působí přitom jako naprosto zbytečné nastavovaná kaše. Týká se to především filozofování o síle vůle a lásky a rozhovorů hlavního hrdiny s jinými postavami o jeho zesnulé ženě. Na to, že je mrtvá, tak se jí scénář věnuje až příliš a potřetí opakovanou scénu na téma „maminka je s námi v našem srdíčku” si už tvůrci mohli odpustit.

Celý film je vlastně založený na tom, že si jeho hrdinové povídají buď mezi sebou, nebo se zvířaty. Kromě koupě zoo ve dvacáté minutě filmu a předvídatelného finále se v něm nestane nic zásadního, žádný zvrat. To, co se stane, je obyčejné a průhledné. Přitom je ale příjemné se na takový film dívat a je fakt, že režie Camerona Crowea (Elizabethtown, Vanilkové nebe) je slušná a že i ten scénář (založený na autobiografické knize napsané skutečným Benjaminem) celkem dává smysl a funguje dobře, přestože (resp. protože) se jedná o sériový produkt se strojově nalajnovanými emocemi v pravidelných dávkách. Potěšující jsou i výkony většiny herců, kteří působí zcela přirozeně (až na tu malou holčičku). A zvířata ujdou, i když je s podivem, že ačkoli je zmíněno, že jich je v zoo přes padesát různých druhů, tak ve filmu jich neuvidíte víc než osm.

Je to taková optimistická sonda do nepohody. Přesto se obávám, že zatímco názor dospělých na tento film se může lišit (některé jeho atmosféra nadchne, jiným přijde lehce zaměnitelný s ostatními žánrově podobnými snímky), tak děti se u něj budou dost nudit. Přeci jen se v něm nestane vůbec nic akčního, většina děje je povídací vata a ty zvířata nedělají ani zdaleka nic tak zajímavého, aby to pro děti bylo atraktivnější než návštěva skutečné zoo.