CZ Premiéra: 29.12.2011

Trailer vypadal skvěle. Mimozemská invaze, podařené digitální triky, post-apokalyptické prostředí, lidský odboj s elektrizujícími zbraněmi ve stylu Krotitelů duchů… Ve výsledku je ale Černá hodina spíš zklamáním. A na vině je scénář.

Co do stupidity to má snímek Chrise Goraka (Mraky nad L.A.) z letošních filmů nejblíže ke Světové invazi či ke Kovbojům a vetřelcům. Oba tyto kousky ale byly i přes zjevnou dementnost celkem zábavné. Černá hodina není zábavná skoro vůbec. Sice tu najdete zajímavé nápady v podobě apokalyptického komanda ruské jízdy,  jako vystřižené ze Šíleného Maxe, či vousatého elektrikáře stavícího podomácku pušky vystřelující mikrovlny, většina zbývajícího děje je ale pouze o tom, jak malá skupinka přeživších pobíhá vylidněným městem. Což se rychle okouká.

Zdlouhavým úvodem se budete muset chtě nechtě prokousat. Navíc je jak podle šablony. Dva hlavní hrdinové letí do Moskvy, aby ze sebe udělali blbce. Jdou zapařit do vyhlášeného klubu a potkají tam duo krásných Američanek i toho hajzla, co z nich udělal blbce. Pak vypadne proud. A už nenaskočí. Z nebe se snesou zlatavé paprsky no a dál už to znáte.

Tihle mimozemšťané jsou neviditelní. Zpočátku se to zdá jako laciný trik, jak ušetřit peníze z rozpočtu. Digitální efekty ale dopadly dobře a je  na co se dívat. Za celou dobu sice uvidíte jen jediný způsob likvidace člověka, ale alespoň je natolik efektní, aby vás dokázal oslovit i opakovaně. Pár záběrů je natočeno přímo z pohledu samotných mimozemšťanů, ty ale moc nefungují. Zajímavější jsou scény se spadlým letadlem a podobnými známkami zdánlivého konce světa, bohužel jich je tu ale sporadicky. Apokalyptická Moskva nenadchne. Vylidněné město zdobí pouze holé šedé zdi, prázdná auta, zatmělé budovy a závěje popela. S originalitou se tvůrci v tomto směru nepřetrhli.

Z hrdinů vás nejvíce zaujme Emile Hirsch z Útěku do divočiny. Zbytek osazenstva nehraje nic moc, ostatně se to od nich v béčkovém sci-fi ani neočekává. Jsou ale také dost nevýrazní, a když je občas nějaký ten zbloudilý vetřelec rozpráší na kopytech, tak budete spíš rádi. Problém je v tom, že tvůrci nepochopili základní rovnici: čím víc přeživších, tím víc potenciálních obětí určených k likvidaci. Postavit děj na sedmi nedůležitých postavách a jedné kočce omotané drátem (která v průběhu zmizí) nebyl nejchytřejší krok. Spíš než k akčnímu sci-fi má proto Černá hodina blíže k žánrově pomalejšímu survivalu. Co potěší, je to, že hrdinové opravdu postupně umírají, respektive jsou efektně rozkládáni na hrsti popela.

Scénář na sebe kupí nelogičnosti, staví na hlavu fyzikální zákony a vyvolává smích v situacích, kdy by se divák správně smát neměl. Např. když se po první a jediné pořádné akční scéně hrdinové schovávají čtyři dny v kuchyni nějakého baru, tak z ní po těch čtyřech dnech vylezou v úplně stejném stavu, v jakém do ní vešli. Občas někdo řekne něco chytrého, ale kdyby měl své tvrzení obhájit, sesypal by se jako domeček z karet. Množství scén, jež nedávají smysl, je zarážející.

Na snímek se dá plivat ze všech stran (ještě jsem se nezmínil třeba o ne zrovna dobře namíchaném soundtracku nebo o příliš tmavém 3D), přesto je třeba si uvědomit jednu věc. Černá hodina je obyčejné béčkové sci-fi s nulovými nároky, na kterém oceníte především líbivý vizuál a počítačové triky a zapomenete na něj začátkem následujícího týdne. Jen je škoda, že ho tvůrci brali tak vážně, protože trocha nadhledu a zamýšleného humoru by udělala divy. Takhle si odnesete jedinou informaci – iPody jsou tak drahé proto, že jsou navržené tak, aby přežily i mimozemskou invazi…