Slumber Party Massacre II – Vraždící kytarista v akci – recenze

Čtyřčlenná dívčí kapela tráví společně víkend. Kromě hudebních zkoušek mají slečny rovněž v plánu trochu zábavy, spojené s popíjením alkoholu. V domě, kde se akce koná, se kromě toho nacházejí ještě tři mladíci a poté někdo další, hodlající ozvláštnit celou akci pořádnou porcí krve.

spm2-5

První díl, natočený v roce 1982, patří stran zábavy k těm lepším slasherům. Nikterak nevybočuje z žánrových standardů, takže šlo o klasické schéma, kdy mlčenlivý psychopat (ozbrojený vrtačkou) likvidoval během noci skupinu mladých lidí. V pokračování se ale tvůrci rozhodli pro několik změn, které jejich snímek poslal mezi nejvíce ujeté zástupce sub-žánru vůbec.

Návaznost na předchozí snímek je vyjádřena jednou ze členek kapely, která se jako sestra tehdejší hlavní hrdinky podílela na likvidaci ústředního zabijáka. V současnosti jí neustále pronásledují noční můry, které se v průběhu děje postupně přenášejí i do denních hodin, přičemž stále gradují a stávají se krvavějšími a divnějšími.

Proto nečekejte zaběhnuté postup v podobě jedné vraždy na úvod a potom plížení zabijáka kolem až do závěrečné řezničiny. Čtveřice děvčat se zkrátka baví a jedna z nich má neustále vidiny plné krve, mrtvol, divného chlápka, který jí usiluje o život a tak dále. S postupem času to začíná vypadat, že dotyčná je prostě hysterka, která to trochu přehnala s alkoholem nebo drogami.

Slumber Party Massacre 2 29

Nicméně se musí nechat, že s podobou halucinací (vizí, představ, nesejde na tom) si tvůrci vyhráli. Místy jsem dokonce čekal, že se v zrcadle v koupelně objeví odraz Llyoda Kaufmana a hodí nějakou dobrou hlášku. Lidská ruka v burgeru a především hodně velký problém s akné jedné z postav, obojí by se dobře vyjímalo v nějakém filmu z produkce společnosti Troma.

Divák samozřejmě nezůstane o očekávaný závěrečný masakr ochuzen. Pochybný chlapík z dívčiných vizí nakonec poctí dům a společnost v něm svou návštěvou. A v tomto bodě musím uznat, že fantazie při natáčení v některých ohledech skutečně nechyběla. Rovnou totiž zapomeňte na tichého, mechanicky postupujícího hromotluka se zamaskovaným obličejem.

Namísto něj tu totiž poskakuje rocker v černé kůži, ozbrojený kytarou kombinovanou s vrtačkou. Zřejmě nejlepší vynález od dob střílejícího krucifixu. Na jedné straně mu dovoluje masakrovat ječící oběti, zároveň navíc doprovodí děj trochou hudby. A jelikož se řídí heslem I love ´N Roll (jak by řekla Joan Jett), dočkáme se i vpravdě muzikálové vložky do filmu.

sm

Tenhle chasník s kytarou zkrátka patří k těm nejoriginálnějším psychopatům, na které můžete ve světě slasheru narazit. A představuje patřičně velký důvod, proč by fanoušek tohoto sub-žánru neměl Slumber Party Massacre II vynechat. Film má sice trochu delší rozjezd, nicméně díky snesitelné délce a vidinám hlavní hrdinky se to dá přežít.

V objemném moři slasherů patří tenhle kousek k těm, který potěší i zmlsaného fandu, přesvědčeného, že už viděl v rámci žánru skutečně všechno. Osobně nelituji, že tvůrci šli v tomhle případě jinou cestou než v případě jedničky. V roce 1990 pak vznikl ještě další díl, nicméně tam se musíme, k mojí velké lítosti, bez vraždícího muzikanta obejít…

Hodnoceni: 60%

Režie: Deborah Brock
Hraji: Crystal Bernard, Jennifer Rhodes, Kimberly McArthur, Juliette Cummins
USA, 1987, 75 min

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *