CSFD IMDb US Recenze

Klauni to nemají jednoduché. Jezdí po dětských oslavách, pitvoří se pro bandy rozjívených a uřvaných spratků, za předstíraný úsměv dostanou mizerně zaplaceno, že to nestačí ani na špatný make-up a na spánek a souložení mají jen špinavou maringotku. Jeden takový při vystoupení pro půltucet desetiletých capartů nedopatřením upadne obličejem na odkládací místo na nože v otevřené myčce na nádobí (děti mu svážou tkaničky od bot a strčí do něj). Příští den má pohřeb a malý oslavenec se jde na hřbitov podívat. Je svědkem tajného rituálu na smutečním shromáždění klaunské sekty… O šest let později jsou z dětí teenageři a hlavní hrdina (který je z nich s přehledem nejméně sympatický a největší lůzr) opět pořádá párty, kam se chystá půlka školy. A hádejte na čí hrob vítr a osud zavane jednu z pozvánek…

Tato hororová komedie pochází z Irska, ale není to na ní vidět. Spíš připomíná další nepodarek z řad amerických laciných slasherů, kde je nulová příběhová invence tradičně nahrazována alespoň pořádně brutálním zabijákem a porcí šťavnatého explicitního násilí, kterému nechybí humorný nadhled. Ke cti tvůrců se dá přičíst, že když už nic jiného, tak alespoň ta krev není digitální (protože na to neměli peníze) a použili staré dobré masky, atrapy a malinovku.

Herci hrající náctileté postavy nejsou většinou moc dobří (ti, co mi přišli nejlepší, zemřou nejdříve). Všechny důležitější postavy zastupují tradiční hororové stereotypy (legrační gay, holka snů, ufňukánek, prsatá mrcha…) a nejsou příliš zajímaví. Přesto se jim film věnuje mnohem víc, než ústřednímu klaunovi s kudlou v ruce. Trvá více než půl hodiny, než dojde k masakru. A ani poté film příliš nezrychlí. Do té doby (a ostatně v průběhu celého filmu) se řeší hlavně to, kdo koho miluje, kdo bude s kým chodit a jak se hlavní hrdina vyrovnává se svými traumaty (i když uznávám, že snová sekvence, ve které jeho učitel holýma rukama urve jeho kamarádovi před ostatními spolužáky koule a pověsí je na balónek, byla poměrně srandovní).

Zabíjení se samozřejmě nese v odlehčeném duchu, vraždí se totiž žertovnými rekvizitami (trochu jinak, než v Klaunech zabijácích). Smrtí tu není moc a kupodivu ani nejsou příliš vynalézavé, kromě jedné, ve které figuruje deštník. Jediné místo filmu, kde jsem se smál celkem intenzivně nahlas. Ten fakt, že zabiják je klaun, je relativně vytěžen, ale mohl být vytěžen mnohem sofistikovaněji a k lepším vtipům, špionský červený nos zkrátka nestačí. Překvapila mě akorát nevídaná skutečnost, že klauni jsou stvořeni z bílků a žloutků.

Když si ale odmyslím ta krvavá klaunská čísla, zbude jen dost velká nuda, kterou bych asi napodruhé neskousnul. Děj je příliš klišovitý, obvyklý a obsahově prázdný. Hlavní hrdina je prvotřídní otrapa a slaboch a nelze mu příliš fandit (spíš jsem čekal, kdy ho ten klaun konečně probodne nafukovacím balonkem), což zřejmě nebyl záměr tvůrců.

A žádná z těch hezkých holek neukáže prsa.