Některé věci zkrátka patří mezi rizikové. Pravidelní čtenáři Úchylova koutku např. vědí, že jezdit na americký jižanský venkov hraničí s hazardováním se smrtí. Mezi další, rovněž nebezpečné činnosti, patří nákup podezřele levných domů. Zejména těch na kraji lesa ležících. Do podobného, příjemného a peněžence příliš neškodícího se právě přistěhovala mladá slečna Elissa (Lawrence) se svou matkou.

Kostlivec se kupodivu neskrývá ve skříni ani neleží pod drnem na zahradě. Dům jako takový je zcela v pořádku. Důvod jeho nízké ceny totiž leží nedaleko za houštinou. Právě tam se nachází stavení, kde pár let zpátky dívka jménem Carrie Anne jedné noci zabila své rodiče a poté zmizela neznámo kam. Její tělo se, jak jinak, nikdy nenašlo.

Dál to jde ráz na ráz. Elissa se seznámí s bratrem nezletilé vražedkyně, který v domě jako jediný člověk stále bydlí. Skutečně jediný? Je opravdu s tím domem všechno v pořádku? Zemřela Carrie Anne onoho dne či krátce po něm? Anebo doposud někde číhá, připravena rozšířit svou doposud poněkud chabou sbírku zářezů na pomyslné pažbě?

House At The End Of The Street náleží do skupiny teenagerských hororů a nikterak nevybočuje ze zavedených pravidel a schémat snímků tohoto typu. V počátcích se mu nedá upřít určitý náznak atmosféry, spíš než na ní se ale postupem času soustředí na primitivní lekačky, nabízené divákovi na předem snadno odhadnutelných místech.

Podobně předvídatelný je i vlastní příběh. V určitou chvíli sice přijde nezbytný zvrat, který ovšem není tak těžké odvodit dřív, než k němu dojde. Vzhledem k typu filmu to však není žádný závažný nedostatek. Tvůrci se tu zcela drží hesla o účelu světícím prostředky a předkládají zamýšlené cílové skupině přesně to, co se od nich požaduje.

Zmlsaný fanoušek slasherů proto nejspíš ohrne nos nad absencí originálních či alespoň krvavých vražd. Stejně tak učiní nad motivem rostoucí náklonnosti mezi hlavní hrdinkou a v okolí za podivína pokládaným klukem z tajemného domu. Předpokládaný divák z řad mládeže ale bude s největší pravděpodobností spokojen.

Nabízí se otázka, proč dát přednost tomuto filmu před kterýmkoliv z jeho nespočetné hromady žánrových kolegů. Z výše uvedeného víme, že tím prvkem nebude ani originalita, ani úžasná atmosféra. Nemá cenu to prodlužovat, tady jde o představitelku hlavní hrdinky. Tedy Jennifer Lawrence, expertku na pády na schodech a také držitelku Oscara za hlavní ženskou roli pro rok 2012 (tedy stejný rok, kdy vznikl i tento film).

Jennifer je bezpochyby talentovaná herečka, ale scénář jí na druhou stranu nedává moc možností to ukázat. Nicméně se na ní dívá hezky a když nic jiného, alespoň si na pár vteřin můžete užít jejího zpěvu a hry na kytaru (v kategorii strunných nástrojů za rok 2012 však samozřejmě stále vede The Rock a jeho ukulele!). Navíc zůstává jedinou skutečně sympatickou postavou v celém filmu.

Divák jí fandí nejen proto, že je pěkná, ale také pro absenci nějaké alternativy. Prakticky všichni ostatní jsou totiž v lepším případě nezajímavé, v horším vyloženě protivné osoby, kterým rozhodně nepřejete nic dobrého. Jednoznačně představuje nejlepší bod celého filmu, byť roli této kategorie by zřejmě zvládla libovolná a bezejmenná kráska, kterých se v tomhle žánru pohybuje víc, než škvorů ve vlhku pod kamenem.

Coby nenáročná podívaná plní tento film svou roli dobře. Jde o rutinně napsanou a natočenou záležitost, která na chvíli pobaví a následně zmizí z hlavy. A pokud nezmizí, pak alespoň splyne s mořem podobných. Po nějaké době si zřejmě budete pamatovat jen to, že tu hrála Jennifer Lawrence.