23.5.2013

O tomto filmu musíte vědět především dvě věci, a sice že 1) jde o španělskou bláznivou komedii režiséra Pedra Almodóvara podle jeho vlastního scénáře a 2) Pedro Almodóvar je gay, což se na filmu velmi projevuje.

Většina snímku se odehrává v letadle, kde cestující obsluhuje trojice stewardů. Všichni tři jsou gay, kopilot je experimentující gay a pilot je bisexuál. Asi čtvrtina filmu se točí okolo toho, že dělají různé sexuální narážky, lascivně se po sobě koukají, dělají rozmáchlá gesta a baví se o svých milostných problémech. A nutno přiznat, že jsou u toho nesmírně vtipní (především ti stewardi, piloti jsou velmi okrajové role), což myslím zcela neironicky. Opravdu jsem se královsky bavil, i když jsem hetero. Oni jsou totiž vtipní nejen tím, jak se chovají, pohybují a vyjadřují, ale už svým fyzickým vzhledem a házením pohledů úspěšně nadzvedávají bránice a jakmile se víc jak dva objeví na plátně, je zábava zaručena. Byl jsem neuvěřitelně překvapen, že z pasáže, které jsem se nejvíce obával (muzikálové taneční číslo, které si stewardi připravili pro potěchu cestujících), se nakonec vyklubala nejlepší scéna z celého filmu.

Problém je v tom, že tento film není převážně o nich, ale o cestujících v první třídě, jejichž střípky osudů se Almodóvar pokusil odvyprávět na pozadí toho, že letadlo musí nouzově přistát a krouží ve vzduchu, zatímco hledá vhodné místo (a jiná větší zápletka ve filmu není). Těch cestujících je asi osm a jsou zoufale nevtipní. Občas se mezi nimi objeví někdo s komediálním potenciálem, ale zůstane jen krajně využitý ve prospěch těch méně zajímavých a o poznání nudnějších pasažérů.

Příklad postavy, která podle mě měla potenciál: mladý muž, cestující se svou novomanželkou z líbánek, který pašuje v řitním otvoru drogy a prášky. Těmi dopuje svou ženu a udržuje ji tak v permanentním spánku. Je totiž náměsíčná a v náměsíčnosti má tendence provádět mu orální sex a souložit s ním, čehož je potřeba využít (co na tom, že před lidmi). Vůbec se v tomhle filmu poměrně často souloží, nahota se ale nekoná.

Příklad postavy, která podle mě není vůbec zajímavá, ale jejímu příběhu je věnováno desetkrát víc času, než postavě výše zmíněné: španělský herec letí do Mexika točit telenovely a snaží se dovolat své ženě. Shodou okolností se do telefonátu připlete jeho bývalá milenka a začnou se řešit vztahy. Děj se dokonce přesune z letadla do nějakého města, kde sledujeme osudy té milenky. Tato pasáž je natočena zcela seriózně a dramaticky, a pokud pomineme prvek náhody, tak i zcela bez humoru, takže se do zbytku filmu vůbec nehodí.

Rozkoš v oblacích je totiž absurdní bláznivina, letní šílenství o párty v letadle s několika bizarními postavičkami, bohužel nedostatečně vtipná a tím pádem málo zábavná. Respektive ti tři stewardi jsou super, všechno ostatní je ale mdlé a nepříliš podařené – vtipy většinou nefungují, dramatické motivy nefungují už vůbec a konec je téměř trapně nepovedený, evidentně na něj nebyly peníze. Jako lehká letní jednohubka na zasmání a odreagování to stačí, v rámci režisérovy filmografie jde ale o nejhorší kousek za posledních deset let (jeho starší filmy jsem neviděl), což vlastně nemusí ještě nutně znamenat katastrofu. Upřímně doufám, že s těmi stewardy vznikne nějaký spin-off.

P.S. Antonio Banderas a Penélope Cruz jsou jen třicet vteřin na začátku a nejsou vtipní.