CZ Premiéra: 1.8.2013

Bývalý vládní agent Frank Moses (Willis) žije v poklidném a stereotypním vztahu s temperamentní Sarah (Parker). On si užívá života v civilu, ona se pekelně nudí. Z šedi je vytrhne Frankův paranoidní kamarád Marvin (Malkovich) a s ním další škraloup z minulosti – kdosi se snaží získat převratnou zbraň, jejíhož vynálezce Frank před lety nedokázal ochránit. A samozřejmě touží i po likvidaci Franka a jeho nejbližších.
V komedii, plné sadistických agentů, špičkových zabijáků a šílených vědců se vrací většina známých z prvního dílu – kromě usedlého Franka, jeho přítelkyně Sarah a vyšinutého Marvina se k týmu opět připojí i rezervovaná nájemná vražedkyně Victoria (Mirren) a žoviální ruský agent Ivan (Cox). Zpět je i scénáristické duo, které spáchalo první díl. Podařilo se mu navázat na akčnost a vtipnost jedničky?

Téměř. Pokud vám první díl přišel dostatečně akční i vtipný, dvojka vás pravděpodobně příliš nezklame. I když je komplikovanější a co do různých motivů a postav nahuštěnější, a to tak, že udržet si přehled  o motivacích různých postav a několikanásobných podrazech je skoro nemožné. Své plány má americká vláda, korejský zabiják (Lee), šílený vědec (Hopkins) i ruská femme fatale (Jones). Nedávají žádný smysl, ale vzhledem k tomu, že slouží pouze jako rámování pro sérii gagů a akčních scén, to na zážitku z filmu neubírá.  Styl humoru, jeho úroveň i schopnost ho perfektně načasovat a skloubit s výbornou a přepálenou akcí zůstaly zachovány. Podobně jako v jedničce je akce natočena ve stylu let devadesátých, využívá přestřelky a exploze, které nevypadají opulentně, nejsou vrcholy filmu, ale jen zapadají do jeho tempa stylu.

Stejně jako v jedničce je humor jednoduchý, gagy primitivní a grimasy herců zběsilé. Je to humor, který cílí na co nejširší spektrum publika, což obvykle znamená, že je v lepším případě průměrný. Takže je celkem na škodu, že mu ustupuje většina akčních scén.  A že povětšinou závisí na hereckém podání, protože sledovat poněkolikáté Malkovichův vyšinutý výraz, Coxovo tokání s Mirren a děsivé pohyby obličejových svalů Mary Louise-Parker je sice zábavné, ale ne dvě hodiny v kuse.  U Parker je to o to horší, že její postava je otravná panovačná hysterka, která je navíc (stejně jako v prvním díle) středobodem všech akcí.

Zatímco první díl se snažil řešit konflikt mezi tzv. „starou školou“ a moderním thrillerem a tematizoval krizi pozdního věku, dvojka se zaměřuje na vztahovou krizi.  Tentokrát už Frankovým úkolem není primárně vyrovnání se s vlastní minulostí a tak nějak si potvrdit, „že na to pořád má“. Nyní před ním stojí úkol o dost náročnější – uspokojit emoční potřeby Sarah, která baží po přísunu adrenalinu a celkově pořádné akci. A zatímco v jedničce byla důležitá jako postava, kterou je třeba chránit v situaci, do níž jí dostal Frank, ve dvojce se jí všichni a všechno musí podřizovat, protože to takhle ona prostě chce. Stává se  původcem kauzálních akcí (částečně je to právě ona, kdo přemluví Franka k akci, opět vznikne na začátku nutnost jí chránit coby Frankovo slabé místo), i postavou, která ovlivňuje jejich průběh. Vynutí si účast v akci, ale přitom ji komplikuje svou neschopností. Na rozdíl od Franka, jenž přichází na to, že by se měl věnovat partnerčiným potřebám, Sarah nijak nedospívá. Pokud si dále může libovat v přestřelkách, explozích a honičkách, mohou si ostatní postavy říct, že mají o jednu starost se sobeckým spratkem méně. Není s Frankem kvůli citu, zůstává s ním ze stejného důvodu, jako zůstává divák u tohoto filmu – dokud poskytuje dost humoru a akce, má význam se s ním zdržovat.