CZ premiéra: 10. 3. 2011

Na předání Oscarů sklidila Králova řeč slušnou úrodu. Zcela zaslouženě získala ocenění za nejlepší film, režii, scénář a herce v hlavní roli. Takové ohodnocení jako by samo psalo i tuto recenzi. Největší pozitiva filmu jsou skryta právě v těchto kategoriích. Jen škoda, že zlatá soška za herce ve vedlejší roli unikla dokonalému gentlemanovi Geoffreymu Rushovi.

Snímek je inspirován pravdivými událostmi. Zobrazuje život krále Jiřího VI. těsně před jeho korunovací a na začátku 2. světové války. Velká Británie potřebuje silného panovníka, vůdce, jenž by byl oporou lidu v těžkých časech. Po skandální abdikaci staršího bratra je Bertie, jak oslovuje budoucího krále rodina, nucen usednout na trůn. Kvůli vadě řeči však Bertie ztrácí odvahu a sebejistotu. Copak může být koktavý král respektovaným vládcem?

Právě díky koktavosti se Bertie seznámí s neortodoxním terapeutem řeči, Lionelem Loguem. Jeho techniky jsou nezvyklé, ale fungují. Dva naprosto odlišní muži, jak povahově, tak svým postavením, k sobě nejprve těžko hledají cestu, avšak nakonec se mezi nimi probouzí přátelství.

Těžko říct, jak by film vypadal, kdyby se režisér Tom Hooper rozhodl obsadit do role Bertieho a Lionela jiné herce. Toto drama vyžaduje téměř divadelní výkony, a tak bylo potřeba najít někoho, kdo působí opravdu velmi přesvědčivě. O některých dobrých hercích si řeknete, že svou roli zahráli dobře, věrohodně a přirozeně. A pak existují herci, kteří vás donutí zapomenou, že jen hrají svou roli, a vy je tedy vnímáte jako reálné postavy. Právě do této skupiny se ve filmu zařadili Colin Firth coby Bertie a Geoffrey Rush jako Lionel.

Colin Firth do role Bertieho vkládá přesně tolik arogance, odstupu i nejistoty, aby představil jeho veličenstvo ve vší důstojnosti a lidskosti zároveň. Colin Firth nebyl snad v žádném ze svých filmů sympatičtější. O nic horší výkon nepodává ani Geoffrey Rush. Oscar mu unikl jen o vlásek, neboť jeho projev je bezchybný. Těžko by se role osobitého terapeuta zhostil někdo lépe.

Žádný herec však nemůže být oceněn, pokud jeho charakter není postaven na skvělém scénáři. Právě ve filmech jako je Králova řeč, tedy v takových, kdy není divákova pozornost rozptylována obrovskými výbuchy a sexy herečkami, je dobrý scénář základem. Dialogy, které nenudí a posouvají děj dál, to je, oč tu běží. Byla by proto chyba nezmínit jméno scénáristy Davida Seidlera, jenž dal tomuto dramatu duchaplnost a smysluplnost po celé dvě hodiny. Dokázal tak, že dobrý film nemusí probouzet vášnivé emoce, aby se divák nenudil.

Historické drama Králova řeč by nemělo nikomu nemělo uniknout. Ne kvůli proměněným i neproměněným oscarovým nominacím. Ne proto, že se jedná o dvě nejzábavnější hodiny dějepisu. Ale jednoduše proto, že na něm nenajdete chybu.

Autor: Klára Prchlíková