Na podzim 1939 vrcholí krize mezi Finskem a Sovětským svazem. Socialistický stát požaduje velké části území svého slabšího souseda, údajně pro zlepšení vlastní bezpečnosti. K boji připravuje svou obrovskou armádu, disponující značným množstvím tanků a letadel, která by, podle představ politiků i generálů v případě války Finsko během krátké doby bez potíží porazila. Zatímco diplomatická jednání k Moskvě nevedou k zažehnání sporu, chystá se na boj i Finsko. Nechává mobilizovat armádu a následně jí, podle oficiálních vyjádření v rámci vojenského cvičení, přesunuje na pravděpodobná místa vojenské invaze.

Snímek sleduje osudy malé skupiny vojáků, nasazený v první linii proti úvodnímu sovětskému útoku. Finská armáda by proti němu, alespoň na papíře, neměla mít žádnou šanci. Má k dispozici málo kulometů, obrněných vozidel, chybí další výstroj a především není její početní stav není měřitelný se silami útočníka. Sovětský pokus o invazi však končí fiaskem. Masové útoky pěchoty, podporované lehkými tanky, vedou k obrovským ztrátám a pokud se některým z vojáků Rudé armády podaří dostat až k finským pozicím, jejich síla nestačí na následný protiútok obránců. Po mnoha urputných bojích v extrémně nízkých teplotách dostává ústřední finská jednotka nový úkol – udržet Sověty za strategicky důležitou řekou. Malý počet obránců opět stojí proti obrovské přesile. Opět se jim podaří způsobit nepříteli velké ztráty a dokonce přejít do dalšího úspěšného protiútoku. V té době však již dochází k nevyhnutelné krizi – Rudá armáda dopravuje další a další posily, zatímco síla Finů je prakticky vyčerpána. Je jasné, že další sovětský útok jejich postavení prolomí. Před zahájením útoku však dojde k podepsání příměří. Finsko sice přijde o část svého území, ale navzdory drtivé převaze nepřítele se mu podařilo udržet svou nezávislost.

 Snímek, natočený k padesátiletému výročí Zimní války, je vůbec nejdražším dosud natočeným finským filmem vůbec. Vložené finance se bezesporu vyplatily. Díky nim se bojové scény odehrávají za přispění velkého množství statistů a mnoha pyrotechnických efektů, kdy po dopadech dělostřeleckých granátů padají stromy v lesích a bojiště se pomalu, ale velmi jistě mění v rozstřílenou měsíční krajinu. Poněkud překvapivé, a bohužel i nešťastné, je občasné zobrazování trasovacích střel. Nevypadají zrovna realisticky a v těch několika scénách, kde se k nim tvůrci uchýlili, jde o dost rušivý element. Bojové scény jsou tu prezentovány velmi syrově, místy i vyloženě naturalisticky. Kamera se nevyhýbá zasaženým vojákům a neuhne před věcmi jako utržené končetiny či vyhřezlé vnitřnosti, kteréžto momenty často doprovází až cynicky upřímné poznámky přeživších vojáků.

Celkově se podařilo ve filmu dobře zobrazit svět, v němž sice je hrdinství potřebné a najde se pro něj místo, ale odměnou za něj nebývá spokojený život až do závěrečných titulků, ale spíš dávka z kulometu do zad. Scénárista se s postavami nijak nemazlí, Finové i Sověti umírají jedni jako druzí, rozdíl spočívá pouze v konečném počtu padlých. Postavy, které diváka provázejí od začátku, mohou kdykoliv zmizet v explozi granátu či skončit ve zkrvaveném sněhu po přesném výstřelu sovětského pěšáka. Ve světle těchto faktů ani příliš nevadí jeden z klasických nešvarů válečných filmů, konkrétně obtížné rozlišení jednotlivých postav. I zde se jedná o více méně anonymní vojáky, kteří v roztrhaných uniformách, helmách a s tváří černou od střelného prachu vypadají všichni stejně. Tady na tom ovšem nikterak nezáleží, protože divák od samotného začátku podvědomě tuší, že z ústřední skupiny vojáků se konce filmu dožije jen málokdo. Celkově se nezdráhám označit film za velmi kvalitní a navzdory skutečnosti, že vás jeho zhlédnutí bude stát hodně času, ho jednoznačně doporučuji.

Po stránce výstroje a výzbroje není tentokrát co vytknout. Procházel jsem i různá diskusní fóra na téma military, kde uživatelé většinou nenechají na žádném filmu nit suchou, ale celkově jsem se v tomto ohledu setkával pouze s kladnými ohlasy. Skutečná byla rovněž použitá technika, s výjimkou sovětských letadel. Sovětské stíhačky I-16 i bombardéry SB-2 jsou na dálku řízené modely.