V rámci letecké ofenzivy proti Třetí říši se ve Velká Británii uvažuje o náletu na několik přehrad v Porúří. Pokud by byl tento útok úspěšný, mohl by vážně narušit schopnost německého průmyslu v oblasti, problém však zůstává, jak celou operaci provést. Hráz přehrady dokáže vzhledem ke své tloušťce konvečním leteckým bombám, navíc ji chrání i sítě proti torpédům. S řešením přichází inženýr Wallis, který podle vlastního návrhu připraví speciální zbraň. Tou se stává mina, která po shození z letadla pokračuje k cílí pomocí skoků odrazem od hladinu a potopí se těšně vedle hráze. Má však i mnoho omezení. Aby vše fungovalo správně, musí se mina odhodit během letu v nízké výšce a v určité rychlosti.

Akce se navíc uskuteční v noci, což pro posádky bombardérů znamená velké problémy s orientací, odhadem výšky a podobně. Všechny tyto problémy jsou řešeny prakticky za pochodu, během doby, kdy Wallis, na zodpovědných místech ne vždy pochopený, stále zdokonaluje svůj vynález. Pro útok je zformována zvláštní letka, složená z vybraných, zkušených letců. Postupem času se podaří většinu potíží odstranit, letci najdou způsob, jak za pomoci dvou zdrojů světla přesně určit správnou výšku, vyrobí si i improvizovaný zaměřovač pro odhad vzdálenosti od hráze. Nyní přichází na řadu samotné provedení operace. Bombardéry v malé výšce doletí k přehradám, kde se setkávají se silnou protiletadlovou palbou. Několik strojů je ztraceno, ovšem při náletu se podaří dvě z přehrad zničit a jednu poškodit. Pan Wallis tak prokázal účinnost svého nápadu a britskému letectvu se podařilo zasadit vážný úder nepřátelskému průmyslu.

Snímek natočený na základě skutečné události, spadající mezi obrovské množství válečných filmů z 50tých let, v nichž se oslavují hrdinské činy spojeneckých vojáků za II. světové války. O tom, jak to bylo v té době populární téma, dobře svědčí skutečnost, že v roce 1955 byli Ďáblové v oblacích v kinech komerčně nejúspěšnějším britským filmem. Samotný český překlad názvu sice není úplně ideální, nicméně na druhé straně můžeme být rádi, že to někdo nepřeložil jako Krotitelé přehrad. Děj snímku je naprosto jasný a přímý, zhruba dvě třetiny se pracuje na technických stránkách celé operace, Wallis vyvíjí svou zbraň, letci zatím trénují nálety v nízkých výškách, to vše za přítomnosti klasického britského humoru. Po této počáteční fázi přichází očekávané vyvrcholení v podobě realizace celé operace. Divák si však musí uvědomit, že sleduje skutečně letitý film, což se pochopitelně projevuje na úrovni zvláštních efektů. Jejich kvalita z pohledu dneška samozřejmě kolísá, některé vypadají i po tak dlouhé době solidně, jiné vyvolají spíše pobavený úsměv. Ani naivita některých triků však nikterak nesnižuje skutečnost, že jde o celkově kvalitní a dobrou podívanou. Silnou zbraní se pak stalo rozsáhlé použití letových záběrů. Tvůrci měli, při ceně 130 liber za letadlo a hodinu, od armády pronajato několik skutečných bombardérů (soudě podle maximálního počtu strojů v jednom záběru se jednalo o tři stroje) a nemuseli se tak uchylovat k poměrně častému triku používání reálných záběrů z války, které můžeme dost často v tehdejších válečných filmech vidět. Celkově se jedná o zdařilý snímek, který by zejména neměl uniknout příznivcům Hvězdných válek. Po zhlédnutí je totiž celkem jasné, kde se Lucas inspiroval pro závěrečnou pasáž čtvrté epizody své sci-fi ságy.

Zajímavou skutečností je drobná úprava, kterou museli tvůrci provést pro uveřejnění snímku ve Spojených státech. Jedna z postav ve filmu má psa jménem Nigger. Jméno se však za oceánem zřejmě nelíbilo, takže onen černý hafan byl přejmenován na Triggera.