Po vstupu Spojených států do druhé světové války vymyslí podplukovník letectva James Doolittle plán na odvetu za japonský útok na Pearl Harbor. Za tímto účelem je sestavena skupina středních bombardérů B-25, jejichž posádky tvoří dobrovolníci. Mezi ně patří i Ted Lawson (Johnson). Letci procházejí výcvikem, přičemž neznají přesnou povahu své mise, na níž se vztahuje přísné utajení. Mezi prvky, které si musí osvojit, patří i start z velmi krátké vzletové dráhy.

Lawsonovo letadlo má během cvičných letů problémy s motorem, posádka však v obavě před vyřazením z akce tuto závadu nenahlásí. Po zvládnutí startů s krátkým rozjezdem se jednotka přesouvá na palubu letadlové lodi a vyráží za svým cílem. Tím je Japonsko, kde mají bombardéry zaútočit na Tokio a další města. Během plavby však dojde k neočekávanému kontaktu s nepřátelským plavidlem. To je sice potopeno doprovodem letadlové lodi, avšak stačí o Američanech podat zprávu. Z toho důvodu se útok musí uskutečnit okamžitě a namísto původně plánované noci k němu má dojít ve dne. Všechna letadla úspěšně odstartují, ačkoliv Lawson a jeho posádka málem zůstaly na palubě v důsledku pokračujících problémů s motorem. Let nad cíl i následné bombardování proběhne úspěšně, japonské stíhačky totiž považuji bombardéry za vlastní stroje a neútočí na ně. Po odhození bomb nastává čas pro další fázi plánu. B-25ky totiž nemohou na letadlové lodi opět přistát a jejich jedinou nadějí se stává přelet do Číny, na území neovládané Japonci. Lawson dorazí až k čínskému pobřeží, kde pro nedostatek paliva přistává na vodě. Někteří z posádky utrpí zranění, podaří se jim však dostat na břeh. Zde se setkají se skupinou spřátelených Číňanů. Ti vojákům poskytnou pomoc, dopraví je na místo s lékařskou péčí a následně zajistí jejich transport do Spojených států.

Doolittlův nálet na Tokio, známý také díky snímku Pearl Harbor patří k významným akcím války v Tichomoří. Jeho filmová verze vznikla pouhé dva roky od provedení. Stejně jako většina válečných filmů té doby měl za úkol ukázat americkému publiku pravé hrdiny, bojující s nepřítelem. A v tomto ohledu zcela naplňuje své poslání. To se je navíc usnadněno prostou skutečností, že piloti v kožených bundách zkrátka a dobře jako ti praví hrdinové vypadali. Na svou dobu má snímek solidní technické zpracování, přičemž kromě obvyklé zadní projekce došlo i na originální záběry. Ty se, na rozdíl od většiny jiných případů, podařilo zařadit až překvapivě citlivě. Vzhledem k faktu, že ústřední letadlová loď v době natáčení zdobila mořské dno, se jejich začlenění ani nejde divit. Vstříc filmařům vyšlo také americké letectvo, díky čemuž bylo možné natáčet na stejných místech, kde se letci na nálet skutečně připravovali. Trochu ovšem zamrzí skutečnost, že se tvůrci rozhodli zařadit do děje i romantickou linii mezi Lawsonem a jeho manželkou. Jedná se patrně o snahu zaujmout co nejširší divácké spektrum, nicméně menší zkrácení scén se vzájemným vyznáváním lásky by rozhodně neškodilo. Jinak si však snímek drží poměrně slušné tempo, trochu utlumené až v poslední fázi, pobytu letců v Číně. Navíc i tady straší Lawsonova manželka, o níž se zraněnému pilotovi několikrát zdá. I tak si ovšem snímek bezesporu zaslouží pozornost. Ačkoliv se jedná o skutečného dědečka mezi válečnými filmy s leteckou tématikou, zůstalo mu určité kouzlo. A právě díky němu dokáže obstát i v konfrontaci s podobně laděnými snímky o jednu a více dekád mladšími. U nás uveden v titulkované (naštěstí) a kolorované verzi – ta původní je samozřejmě černobílá.

Záběry z toho filmu můžeme nalézt také na začátku velmi známého válečného snímku Bitva o Midway.