CSFD IMDb US Recenze

Německá armáda spustila nečekaný útok v Ardenách a zaskočené americké a britské jednotky jsou donuceny k ústupu. Churchil proto v dopise žádá Stalina, aby Sověti provedli ofenzivu na východní frontě. Ta se měla původně uskutečnit až později, nicméně Stalin žádosti vyhoví. Mohutné sovětské síly postupují na západ a drtí německou obranu. Rychle se dostávají na vzdálenost pouhých několika desítek kilometrů k Berlínu. Zde se však začínají projevovat negativní důsledky této operace. Stavy vojáků i techniky klesly, doposud bojující jednotky jsou vyčerpané a jejich zásobovací cesty velmi dlouhé. Poškozená technika se také musí posílat do opraváren vzdálených několik set kilometrů. Ačkoliv si Stalin přeje další postup na hlavní město Německa, maršál Žukov, v obavě před německým protiútokem, raději přeskupí své síly.

Jeho odhad se ukazuje jako správný a německá snaha o zvrat na bojišti se proto míjí účinkem. Hitlera rozlítí tento neúspěch jeho vojsk natolik, že zbaví některé ze svých generálů velení. Mezitím probíhá na Jaltě konference představitelů hlavních států na straně Spojenců. Dochází k nastínění bojových plánů do budoucna a ukazuje se, že Sověti jsou k německému hlavnímu městu nepoměrně blíže. Stalin však Američanům a Britům příliš nevěří a má obavu, že je Němci cíleně pustí do Berlína jako první. Proto dojde k naplánování rozsáhlé operace, která má za úkol obsadit město a zároveň tak vlastně ukončit celou válku v Evropě. Rudá armáda má nad svým protivníkem drtivou převahu ve všech ohledech a může se opírat o tisíce tanků a letadel. Mohutný úder, provedený v noci a za vydatné dělostřelecké podpory, proráží německou obranu a Berlín samotný se dostává pod silnou palbu. Navzdory snaze obránců postupují tanky a pěchota stále dál, obsazují předměstí a nakonec vstupují přímo do hlavního města Třetí říše.

Režisér Ozerov neměl žádný důvod, aby v předposledním díle série nějak výrazně opustil vytyčenou cestu. Potvrzují to hned úvodní titulky, které stejně jako v předchozích filmech patří k velmi zdařilým pasážím. Opět tu máme rozlehlá bojiště, po nichž sovětské tanky uhánějí vstříc vítězství, za skvělého hudebního doprovodu. V rámci série možná už poněkud stereotypní, ale zároveň velmi atmosférické a monumentální. Zde navíc obohacené o skutečnost, že postup tentokrát probíhá na zasněžených pláních. Tvůrci se také vrátili k červenému filtru, který výborně fungoval v prvním díle. Tentokrát dostal za úkol podpořit scénu se začátkem sovětského útoku a znovu se osvědčil. Do červené barvy ponořená pasáž, kdy tisíce děl pálí na německé pozice, na obzoru svítí reflektory tanků a obránci v panice prchají, má místy až apokalyptický charakter.

Ačkoliv není příliš dlouhá, bezesporu patří k vůbec nejsilnějším a nejlepším momentům, které Osvobození jako celek nabízí. Snímek nicméně oproti předchozím opět trochu ubral na akci, respektive na jejím provedení. Většinu bojových scén zde reprezentují pouze sovětské tanky, které jedou po cestě, popřípadě stojí a vedou palbu na neviditelného nepřítele. Na pro první tři filmy běžné scény, kdy se vojáci obou stran nacházejí v těsném dotyku, si v tomhle případě divák počká až na samotný závěr. Odměnou mu budiž skutečnost, že poslední boj se odehrává v zoologické zahradě, čemuž se rozhodně nedá upřít originalita – tygr procházející se v pozadí za postupující jednotkou, nebo dva vojáci jdoucí kolem lva, to má prostě něco do sebe. Co ovšem filmu rozhodně ubírá, je až přílišné zabývání se intrikami západních Spojenců, kteří se na chudáka Stalina dívají neustále skrz prsty a dokonce se za jeho zády paktují s nepřítelem. Jejich snaha má v sobě místy velmi silný, byť samozřejmě nezamýšlený, komický charakter. Filmu jako takovému se naštěstí daří udržovat si po celou dobu solidní tempo a ve výsledku udržet stejné hodnocení, jaké měl předchozí díl. A příště razíme do berlínských ulic.