Děj filmu se odehrává v roce 1919. První světová válka již skončila, vleklé boje se však stále odehrávají v někdejším carském Rusku, zmítaném vnitřními konflikty. Důležitou roli zde hrají československé legie, které drží transsibiřskou magistrálu. Malá jezdecká jednotka dostává za úkol prozkoumat nedalekou oblast, kde se podle neověřených zpráv shromažďují komunističtí povstalci. Jednotka úkol splní, na zpáteční cestě je však napadena ze zálohy.

Útočníci jsou pouze nezkušení venkované, kteří se záhy dají na útěk. Jízdní hlídka má však, kromě jednoho padlého, raněného, neschopného jízdy na koni. Legionáři proto obsadí nedaleké osamělé stavení, kde se rozhodnou přenocovat. Dva muži jsou posláni k magistrále pro pomoc, ostatní se chystají na noc. Dvojice Rusů, která stavení obývá, však oklame legionáře hlídajícího koně hlídky, na dvou z nich ujede a zbylé zmrzačí. Jejich první cesta vede k povstalcům, kteří se v oblasti skutečně nacházejí. Čechoslováci v usedlosti mají jednou naději, a sice opevnit se a doufat, že pomoc přijde včas. Voják, který neuhlídal koně, vyrazí ve snaze odčinit své selhání pro posily. Původně poslaní legionáři jsou mezitím přepadeni, jeden umírá a druhý padne do zajeti povstalců. Ti dorazí k domu a zahájí útok, avšak přesná střelba obránců jim způsobuje citelné ztráty. Opakované útoky se míjejí účinkem a ačkoliv je několik Čechoslováků postupně zabito, ostatní se stále drží. Politický komisař, který povstalce vede, vybízí obránce ke kapitulaci a přeběhnutí na druhou stranu. Mimo jiné také propouští zajatce, který představuje pro legionáře vítanou posilu. Legionáři ovšem nabídku nepřijmou a boj pokračuje. V jejím průběhu umírá i komisař, z obránců zůstává pouze jeden živý, odhodlaný bojovat až do konce. Na poslední chvíli však přichází pomoc, přivolaná vojákem, který po velkých útrapách a dlouhém pochodu dorazil k vlastním jednotkám. Povstalci jsou během chvíle obráceni na útěk a poslední přeživší legionář je zachráněn.

            Vlastenecky orientovaný snímek, jehož technické zpracování odpovídá době vzniku, přičemž rozpočet patrně nebyl nikterak závratný. Prakticky veškeré bojové scény mají stejnou podobu, kdy vojáci stojí u oken a neustále střílejí, což je občas proloženo záběrem na povstalce padajícího po zásahu do sněhu. Zajímavě je ve filmu prezentován nepřítel legionářů. Povstalci, jejichž řady tvoří prostí lidé, pak obdobně k tomu nejsou programově zlí. Dokonce i velitele povstalců, politického komisaře, představujícího v ději hlavního antagonistu, nelze považovat za vyloženě zápornou postavu, což dokazuje během svého rozhovoru s obránci usedlosti. Při pohledu na vousaté mužiky v beranicích a s mušketami z devatenáctého století, navíc nepůsobí vylíčení legionářů jako obávaných a takřka neporazitelných bojovníků nijak přehnaně. Filmu nechybí ani patřičně dramatické momenty, jako pasáž se zmrzačenými koňmi. Ačkoliv zde divák ani jediné zraněné zvíře neuvidí, celkový výsledek je velmi silný. Z dnešního pohledu je ovšem zcela komický způsob, jakým většina obránců zemře. Voják povětšinou přestane střílet, otočí se zády k oknu a pronese nějaký vzletný monolog, na jehož konci dostane zásah a padne k zemi. S postupem času bohužel přestávají být takové výjevy pro současného diváka nechtěně vtipné a stávají se jen a pouze zbytečně otravnými. Navzdory tomu se snímku nedá upřít kvalita, případný zájemce ovšem musí počítat s době odpovídajícím, místy úsměvným technickým zpracování. Případný remake by vůbec nemusel být špatný…