Snímek je situován do úvodní fáze korejské války, kdy jednotky Jižní Koreje ustupují před komunistickými vojáky ze severu a jejich jedinou nadějí je intervence OSN. Během ústupových bojů se mladík Oh Jung-bum dostává do své první bitvy. Poté, co se mu spolu s dalšími vojáky podaří opustit bojiště a stáhnout se zpět k vlastní armádě, dostává od nařízeného úkol bránit budovu opuštěné školy. K tomuto účelu sem přijíždí skupina sedmdesáti studentů, přičemž ani jeden z nich nemá vojenský výcvik či bojové zkušenosti.

Ačkoliv ani Oh Jung-bum na tom není lépe, stává se, pro svou krátkou účast v bitvě, jejich velitelem. Ke škole záhy dorazí skupinka nepřátelských vojáků, kterou studenti bez větších problémů postřílejí. Den na to se vyrážejí na hlídku do okolí budovy, kde se jim podaří nalézt malé rozpadlé stavení, sloužící jako provizorní sklad různých výbušnin. Na cestě zpátky jsou však napadeni ze zálohy a jeden ze studentů umírá. Ostatní, bez ohledu na rozkazy, pronásledují osamělého střelce, který je navede přímo do nastražené léčky. V následném střetnutí se sice mladíkům podaří nepřítele zahnat, sami však utrpí vážnější ztráty. Jeden ze studentů je také zajat Severokorejci poté, co se ve zmatku boje ztratil v lese. Zajatce vyslýchá velitel severokorejské jednotky, který ho poté odveze zpět do školy a nabídne obráncům volný odchod. Ti neuposlechnou, načež dojde k útoku pomocí pěchoty i tanků. Studenti zabijí mnoho útočníků, ale postupně se musí stahovat do vlastní budovy a následně až na střechu. Během boje podávají zprávy na velitelství a jeden z důstojníků jim vyráží na pomoc. Příchod jeho vojáků zvrátí situaci a v bitvě umírá i severokorejský velitel, který se boje osobně účastnil. Padli však i všichni studenti, kteří dokázali zastavit silnějšího nepřítele.

      Film vznikl na základě skutečných událostí a zaujme skvělým ztvárněním bojových scén. Ty jsou tu sice jen dvě (přestřelku na poli nejde počítat za bitvu), ale rozhodně potěší. Jejich technické zpracování má špičkovou úroveň, především úvod ve městě si zasluhuje plný počet bodů. Roztřesená kamera, otevřené zobrazení následků zásahů z různých zbraní a velké množství různých efektů dodává neuvěřitelný pocit realističnosti. V tomto ohledu se snímku nedá absolutně nic vytknout, s některými jinými aspekty je to bohužel o něco horší. Film se totiž potýká s celou řadou klasických nedostatků moderních epických válečných filmů. Místy je až příliš patetický a nabízí pestrou přehlídku všech možných klišé, které by člověk čekal spíš u americké produkce. Za všechny jmenujme třeba skutečnost, že jednu chvíli probíhá zuřivá bitva, lidé umírají po desítkách a hlavně pušek se žhaví doruda, ovšem pokud si hrdinové filmu potřebují popovídat a sdělit neskutečně vážné věci, vřava kolem zázračně utichne. Nepřátelští vojáci ochotně čekají s útokem, dokud se nedomluví, a teprve poté opět zaútočí se stejnou zuřivostí jako před několika okamžiky. Zmínit musím i tradiční nešvar desítek válečných filmů – je dost obtížně od sebe odlišit jednotlivé postavy. Máme tu sedmdesát jedna mladíků ve stejném oblečení, nehledě k faktu, že většina Evropanů má zkrátka problém odlišit jednoho Asiata od druhého. V důsledku toho je vám zcela jedno, kdo z obránců vlastně umřel, protože jen těžko najdete takovou postavu, který by vás nějak zaujala či vám byla sympatická. Jedinou skutečně zajímavou postavou se tak stává velitel Severokorejců, kterého si jednoduše nemůžete s nikým splést. Ve výsledku se tak jedná o techniky výborný film, který nenudí a dokáže udržet divákovu pozornost po celou dobu, na druhou stranu ale nepřináší nic, co by divák neviděl jinde. V rámci válečných filmů z Jižní Koreje bych dal přednost Poutům války.

            Docela mě překvapilo, že Severokorejci používají americké tanky M4 Sherman. Jedná se o ukořistěné stroje jihokorejské armády, nicméně spíše bych v tomhle případě čekal účast sovětských T-34…