V trailerech najdete nejlepší scény z filmu. Jsou nastřižené tak, aby to vypadalo, že snímek bude neustálá akce. Občas to jsou skutečné scény z filmu, které se pak v nezměněné podobě ve filmu objeví. Jenže mnohdy to je sestříhané opravdu po záběrech, které jsou pak v samotném filmu roztroušeny po celé stopáži. Nejvíce mě to zasáhlo u traileru na Die Hard 4.0, kde byl záporákův proslov čítající jednu větu (osm slov) seskládán ze třech scén, každá z úplně jiné části filmu. Sami jistě uznáte, že tohle už se samotným filmem moc společného nemá. Proto se také trailerům na FanMovie moc nevěnujeme.

To dnešní ukázka na Terminator Salvation je na tom jinak. Konečně se jedná o scénu přímo z filmu, tak už stojí za to se na ní lépe kouknout. Co nám vyšlo? Že akční scény fungují jak mají. V trailerech to fungovalo také, ale to v trailerech na Maxe Paynea taky a jak to pak dopadlo.

Špinavý look filmu krásně sedí, je z toho cítit strach i všeobjímající deprese pořádného post-apo filmu. Na Mad Maxe to sice ještě nemá, ale chybí tomu opravdu málo. Prostředí je krásně „hmatatelné“, opravdové.

Naopak jsem se začal dost bát různých scénáristických kliček. Výbuch auta odhodí lidi stejně daleko jako Marcuse, který by ale měl mít díky kovové kostře o „pár“ kilo víc. Podobné věci se v trailerech děly častěji. Když se scénáristé takhle chovají k jedné z hlavních postav byť i jen v akční scéně, co si dovolí pak? Čiší z toho vykonstruovanost. Normálně mi to vůbec nevadí, ale Terminátor byl vždycky něco víc. A McG pořád sliboval, že děj a hlavně konec nás pořádně překvapí. Začínám se příběhu trochu bát.