Před nedávnem byly vyhlášeny nominace na letošní Oscary. V kategorii „hudba“ bylo celkem nominováno pět filmů. Pojďme si jednotlivé počiny ve zkratce rozebrat.
Podivuhodný případ Benjamina Buttona
Nejvíce nominací získal právě nejnovější snímek režiséra Davida Finchera (úctyhodných 13 nominací). Jednou z nich je i hudba, kterou dostal na starost úspěšný filmový skladatel Alexandre Desplat. Celý soundtrack je instrumentální a dohromady na něm najdeme celkem 24 písní. Dalo by se říci, že se v nich zrcadlí celý Benjaminův kouzelný život. Hudba je díky smyčcovým nástrojům převážně dramatická, ale v určitých pasážích i neodolatelně hravá. Úžasnou atmosféru pak vytvářejí dojemná klavírní sóla. Desplat dokonale hudbou vystihl mysteriózní námět podivuhodného života jednoho muže a jeho osudové lásky. Při poslechu se možná zasníte, nebo dokonce dojmete, ale jedno je jisté, nemusíte vidět film, a přesto ve vás něco tahle hudba zanechá.
Defiance
Již šest nominací na Oscara za filmovou hudbu získal za svůj život skladatel James Newton Howard. Bude mít letos štěstí s filmem Defiance a získá konečně prestižní ocenění?
2. světová válka. Myslím dostatečný pojem k tomu, abychom si mohli vytvořit představu, jakou hudbu na soundtracku objevíme. Autor na nic nečeká a již titulní písní vytváří tíživou atmosféru. A v tomhle duchu je pojato celé album. Hluboké tajemné tóny postupně navozují depresivní náladu, která se vtírá pod kůži, až se postupným zrychlováním mění v dynamickou hudbu, která vás „zasáhne“ ve správný moment. Perfektně vystižené zrcadlení války. A pak náhle nastupují tesknivé housle, působící jako protiklad výbušným pasážím. Dává nám to uvědomit si válku jako celek a proti ní lidské osudy. A úplně nakonec se najednou celá atmosféra změní. Můžeme slyšet tóny, které by pravděpodobně měly být celým motivem alba i filmu, a to tóny naděje.
Ocení Akademie tohle všechno zlatou soškou? Odpovězme názvem písně nejvíce naplněné právě nadějí. „Nothing is impossible“.
Milk
Skladatel Danny Elfman je u nás znám převážně díky znělce k seriálu Simpsonovi. Ovšem hudba, kterou složil k politickému dramatu Milk je něco trochu jiného. Právě jako politika, tak jsou i písně na soundtracku proměnlivé. Vítězství, porážky, očekávání, výsměch…
A právě tak jak se v opravdovém životě jednou nacházíme nahoře, jindy zase dole, se mění i hudba. A to většinou s velmi poklidným a příjemným tempem, chvílemi s příměsí jazzové hudby. Dobrým nápadem jsou v některých písních sboristi, zpestřující hudbu, která by se po chvíli mohla zdát monotónní. Instrumentální hudbu výborně doplňuje celkem 6 nazpívaných písní. Z toho jedna od Davida Bowieho, který svou písní Queen Bitch pořádně okořeňuje potenciál celého alba.
Přestože se Elfmanovi podařilo složit velmi pohodovou hudbu, není to nic co by vyčnívalo ze záplavy dalších soundtracků a čím by překonal svůj standard.
Milionář z chatrče
Největším favoritem je bezpochyby právě Milionář z chatrče. Indický skladatel Allah Rakona Rahman (více znám pod zkratkou A. R. Rahman) slavil úspěch už před pár týdny, kdy si právě za tento soundtrack odnesl Zlatý Glóbus. Na Oscarech má šanci dvojnásobnou, protože získal ve dvou kategoriích celkem tři nominace. První je právě za nejlepší hudbu a další dvě získal za nejlepší písně, konkrétně za Jai Ho a O Saya. Už názvy písní naznačují originalitu díla. Celý film se odehrává v Indii, tudíž i hudba je hodně exotická. Snoubí se v ní tradiční indické tóny s hlavními prvky moderní hudby ze západu a dohromady dávají vzniknout převážně tanečnímu albu. Všechny písně díky tomu bravurně dokreslují atmosféru filmu a dělají z něho nezapomenutelnou podívanou, o které mnozí mluví, jako o filmovém zážitku roku 2008.
Milionář z chatrče si razí svou vlastní cestu. Některým lidem může být hudba i nepříjemná, právě díky hodně moderním prvkům, ale jedno je jisté. Mezi záplavou převážně instrumentálních soundtracků výrazně vyčnívá a řekla bych, že snad každému utkví jeho nevtíravé tóny v paměti. A je pravděpodobné, že právě tuhle originalitu akademie ocení.
Vall-I
Již svou 9 nominaci si skladatel Thomas Newman vysloužil za nejnovější film od Pixaru Vall -I. V tomto díle použil klasické nástroje doplněné elektronickými prvky, jako je různé pípání či bzučení. To dodává jeho hudbě futuristický rozměr a je jednoduché vžít se do představy, že objevujeme zdánlivě vzdálenou budoucnost. A tak jak Vall-I prochází zpustošeným světem, postupně se mění motivy písní. Střídají se dobrodružné skladby, občas s romantickým nádechem. Celý soundtrack vrcholí písní zpěváka Petera Gabriela, která má krásně optimistickou atmosféru. A přestože se o filmu Vall-I mluví jako o svým způspbem revolučním, o hudbě se to samé říct nedá. Ano, je to povedené dílo, ale celkově se nekoná o nic pevratného. A ani Newmanově kariéře to nedává nový rozměr. Prostě další položka do jeho obsáhlé filmografie, za kterou se ale rozhodně stydět nemusí.
Jako každý rok má předávání své favority a i díla, které se mezi ostatními snímky jeví jako slabší. Letos ovšem nastalo překvapení již při samotném nominování, kdy nebyl za nejlepší hudbu nominován snímek Temný rytíř. Jestli ambice, které hudba Hanse Zimmera měla, byly opravdu marné, si asi každý musí přebrat sám. Ovšem o celkově nejlepší filmové hudbě za rok 2008 rozhodne Akademie, a to již 22. února 2009.
Klára Lounová