Duben

O filmový skvost roku 2008 se však postaral duben. Útěk do divočiny (Into the Wild) je snímek tak silný, že i při banálních pravdách, jako že štěstí je tím pravým štěstím teprve v momentě, kdy ho máte s kým sdílet, vezmou za své veškeré kapesníky v dosahu. Sean Penn v režisérském křesle ukázal, že prostě UMÍ. Skutečný příběh Christophera McCandlesse (Emile Hirsch), který se vzdá veškerých hmotných statků i rodiny kvůli uskutečnění svého snu procestovat Ameriku a v závěru navštívit Aljašku, je strhující, dech beroucí a odvyprávěný s takovou vervou, že budete chvílemi toužit prožít něco podobného. A posledních pár vteřin před závěrečnými titulky odrovná i ty nejsilnější povahy…

Velmi vydařenou záležitostí je i drama z dílny Bena Afflecka Gone, Baby, Gone. V první fázi zcela neoriginální námět o hledání zmizelé holčičky se během filmu promění ve spletitý příběh, který rozhodně není tak jednoduchý, jak se zprvu zdálo. A když už nabudete pocitu, že vše je vyřešeno, zjistíte, že rčení o ledovci, jehož devět desetin se skrývá pod vodou, je až nepříjemně pravdivé.

Květen

Paříži, miluji tě (Paris, Je taime), filmová mozaika příběhů, jejímž společným jmenovatelem je Paříž, se v českých kinech objevila tematicky v květnu. Máj, lásky čas, měl však (díky bohu) mnohem lepší vliv na netradiční projekt, vzdávající svým prostřednictvím hold nejen Paříží, ale i lásce, než na samotný filmový Máj (…Mácha cyklicky rotuje v hrobě).

Poslední květnový týden nabídl snímek s velkým potenciálem, který však nebyl tak úplně naplněn. Oko bere (21) mělo ambice stát se další kultovní podívanou, ovšem ani Kevin Spacey v roli profesora matematiky, který se svými nejlepšími studenty jezdí počítat karty do Vegas, není zárukou úspěchu. Moralizování na úkor zábavy prostě není správná cesta, a tak chcete-li se pobavit, vezměte zavděk starými dobrými Dannyho parťáky…

To V Bruggách je jiné kafe. Dva mafiáni nudící se v belgickém městečku nás dokázali dokonale rozesmát a ještě lépe roplakat. Nikdy jsme nic podobného neviděli a bojíme se, že už neuvidíme.

Červen

S létem přišly teplé dny, krátké sukýnky a chuť se hlavně a především bavit. Tomuto odpočinkovému režimu se přizpůsobily i červnové premiéry v kinech, kterým až na výjimky dominovaly komedie, a většinou povedené.

Nejprve nás okouzlila Christina Ricci s Jamesem McAvoyem v pohádkové Penelope. Do současnosti zasazený příběh dívky z vyšších vrstev, která se kvůli dávnému prokletí narodila s prasečím rypáčkem, v sobě perfektně spojil pohádku, romantiku i humor. Penelope se nejdříve snažila její rodina provdat za sobě rovného, neboť si mysleli, že pouze tak zlomí kletbu. Ale ženiši prchali oknem, a i když jeden nakonec zůstal, musela hrdinka překonat spoustu překážek (včetně vztahu k sobě samotné), než si nakonec padli do náruče. Navzdory hvězdnému obsazení (vedlejší roli si tu zahrála i Reese Witherspoon), zůstala Penelope spíše okrajovým bonbonkem, který do kina nepřitáhl masy.

Zato takový Sex ve městě…to bylo něco úplně jiného. Celosvětový úspěch seriálové předlohy zajistil filmu velkou reklamu a adaptaci provázela značná očekávání. Výsledek nakonec působil jako několik seriálových epizod slepených dohromady, a pro mnohé milované hrdinky se občas chovaly jako iracionální hysterky (tak iracionální, že si občas i ženská ťukala na hlavu). Takže nakonec nejvýraznějším zážitkem z filmu (pochopitelně pro ženy) byly šaty. Spousta více či méně šílených, ale velmi drahých značkových šatů.

Jestliže předchozí dva filmy byly spíše ,,holčičí“ , tak Kopačky byly v mnohém jejich opakem. Už to, že film produkoval Judd Apatow svědčí o mnohém. Třeba, že jsme se dočkali vtipů sprostých, nekorektních (srandu si tady tvůrci dělali ze všeho možného, od britských rockerů přes hloupé seriály po sex) ale hlavně a především zábavných. Příběh neúspěšného skladatele Petera (Jason Segel, který napsal i scénář), se kterým se rozešla úspěšná seriálová hvězdička Sarah (Kristen Bell, sama také hvězda seriálů) byl patřičně vzdálený běžné hollywoodské sterilnosti, působil jako ze života, a byl natočen s nadhledem.

A u té romantiky ještě zůstaneme. Čínský režisér Wong Kar Wai, známý jako tvůrce vizuálně vytříbených, filozofických milostných příběhů, natočil svůj první film v angličtině. Krásná výtvarná stránka zůstala, ale filozofie ustoupila romantice.
Moje borůvkové noci vyprávěly o cestě za poznáním sebe sama, klasickém námětu. Tady ale nešlo o to co, ale jak. Plynulé tempo vyprávění, notoricky známá místa ( New York, Las Vegas) viděná jinýma očima (většinou v noci za svitu neonů) a výběr herců udělal z tohoto filmu unikátní lahůdku. Norah Jones je v hlavní roli zhrzené dívky, která putuje po Státech, přesvědčivá a i ostatní známí herci (Jude Law, Natalie Portman, Rachel Weisz) působí neobyčejně přirozeně, jelikož film naplno využil jejich charismatu a kouzla osobnosti.

Také šílený Rus Timur Bekmambetov natočil svůj první anglicky mluvený film. Režisér, který se proslavil tím, že umí hollywoodské efekty a šablony použít v ruském prostředí a natočit pořádný trhák, o jehož řemeslné zručnosti a mezinárodním úspěchu se našim tvůrcům nezdá ani v nejdivočejších snech. Jeho Wanted je příběh losera Wesleyho (James McAvoy), kterého jednoho dne navštívila krasavice Fox (Angelina Jolie), aby mu sdělila, že má v rodině zabijáckou krev a že je potřeba aby se pomstil za otce, člena tajemného Bratrstva zabijáků, kteří ,,udržují rovnováhu“ve světě. Následoval tvrdý výcvik, spousta honiček, přestřelek, při nichž kulky zahýbají, a hrdina nakonec zjistil, že všechno je jinak, vždyť to známe…Výsledný film byl opravdu guláš splácaný ze všech možných ingrediencí, šílenost, při které jste museli logiku nechat za dveřmi kina. Ale šílenost svižná, dobře natočená a dostatečně strhující na to, aby si diváka podmanila (závěrečná akce je pro mě přestřelkou roku, pozn. Kmotr)