Když jdete na novinářskou projekci, většinou dostanete presskit. To je asi tak 20 stránek povídání o tom, jak je tenhle film skvělý a jak si ho všichni přítomní střašně užívali a byli hrozně rádi, že mohou pracovat zrovna spolu. Aby toho nebylo málo, tak je dost často hned na jedné z prvních stránek prozrazen konec celého filmu.

A vzhledem k tomu, že premiéra nového filmu Saschi Barona Cohena je již za dveřmi (za 14 dní), dostali jsme také jeden takový presskit. Tenhle narozdíl od naprosté většiny ostatních stojí za přečtení. Nenajdete v něm totiž skoro žádné oslavné řečičky, ale pouze historky, jak probíhalo natáčení Brüna. Nikdy by vás asi nenapadlo, že to může být až takhle drsné.

Nemusíte se bát, že by vám následující řádky vyzradily to nejlepší z filmu. Tady se na události dívate „z druhé strany“, navíc asi polovina zde popisovaných scén nakonec skončila na podlaze střižny. Snad budou někdy použity ve filmu o natáčení Brüna. Asi nebudu sám, kdo by ho viděl moc rád.

Příliš vysoká cena za módu

Scénáristé napsali scénu, ve které se Bruno objeví jako novinář na Evropském týdnu módy a tam zažije svoje Waterloo. Přemýšleli o různých akcích, které by časově zapadly do natáčecího plánu. Nechtěli se spoléhat jen na jedno město, proto vyrazili do New Yorku, Paříže a Milána a prověřovali jednotlivé “fashion” týdny v těchto velkoměstech.

Natáčení se nakonec realizovalo v Miláně v září 2008. Ve scénáři bylo napsáno, že se Baron Cohen jako Bruno v obleku z látky, na kterou se všechno chytne, proplíží na molo módní přehlídky. První pokusy dostat se na jiné akce ztroskotaly, neboť ochranka herce poznala, zavolala policii a ta Bruna z přehlídky vyvedla.

Bruno byl z milánského týdne módy vypovězen. Italská komora módy vydala tiskovou zprávu, ve které návrháře varovala před Baronem Cohenem, který by mohl narušit jejich akce. Stejně tak doporučila, aby byl zakázán přístup na akce celé produkci Bruna. S fotkou v televizi a na internetu se Baron Cohen stal mužem na útěku. Milánská policie se zaručila, že bude při první příležitosti zatčen. Všichni chtěli toho jedinečného módního reportéra s trpkým humorem dostat.

Ačkoliv se zdálo, že všechny pokusy úspěšně scénu natočit zůstanou marné, štáb nechtěl hodit ručník do ringu. Výsledek? Baron Cohen trval na tom, že všichni změní svůj vzhled a vytvoří úplně novou posádku. Režisér Charles si oholil typické vousy a změnil účes a ostatní členové milánské scény se nechali ostříhat. Všichni změnili oblečení.

S drahými šálami a výstředními brýlemi naprosto zapadli mezi ostatní módní odborníky. Byla to poslední šance natočit gag, na kterém si scénáristé dali tak záležet. Co mezi nimi a příští klapkou stálo? Posílená policie a přísnější bezpečností opatření.

Muž, který vymyslel Bruna, věděl, co musí udělat. 30 minut před začátkem show navrhářky Agathy Ruiz De La Prada, se na akci dostal s akreditací italského novináře. V zákulisí našel skryté místo a převlékl se za Bruno. Krátce po začátku přišla jeho chvíle. Baron Cohen vyběhl z úkrytu a doslova vypadl na molo mezi modelky. Všichni byli u vytržení – filmaři nadšením, že se to zdařilo, diváci zděšením, co se děje. Přesně ve chvíli, kdy štáb natočil, co potřeboval, zhasla ochranka světla a stáhla Barona Cohena z mola. Policie ho uvěznila. Ačkoliv tvrdil, že došlo k nedopatření – prostě si oblékl svůj “chytlavý oblek” a vešel – byl Baron Cohen podroben důkladné prohlídce a výslechu sedmi policajty.

Nezastrašen, štáb se přesunul k dalšímu dobrodružství. Jen pár dní po této nešťastné milánské události se Baron Cohen zničehonic zeptal: “Pojedeme příští týden na “fashion week” do Paříže?” Natáčeli tam dva dny a obsadili nejlepší místa na akcích jako show Stelly McCartney nebo Jean-Charlese de Castelbajaca.

Nebylo to naposledy, co měli příznivci módy tu čest setkat se s Brunem. Ačkoliv byla tato scéna z finální verze vystřižena, patřila k jedněm z nejdrsnějších. V nočním klubu v Berlíně se uprostřed roztančené noci dostal Bruno k mixážnímu pultu, vypnul hudbu a pronesl před udiveným davem desetiminutovou řeč. Podle vlastních slov byli diváci svědky “nejdůležitějšího projevu od dob Martina Luthera Kinga a jeho slavného ‘I Have a Dream.’” Není potřeba dodávat, že milovníci klubových nocí nelibě nesli, že přestala hrát jejich oblíbená hudba a začali na podivného muže za pultem házet láhve a kelímky s pivem. Když vyvedla ochranka Barona Cohena násilím ven, pustili se do něj alkoholem posilnění tanečníci, za to, že přerušil jejich zábavu.

Bruno měl ve světě módy jednou pro vždy utrum.

Hledání Lutze

Při sestavování Brunovy cesty se tvůrci shodli, že potřebuje parťáka. Na představitele Lutze – jemného asistenta, který je beznadějně zamilovaný do svého šéfa, probíhal casting v Americe, Londýně i dalších místech. Lutz musel být na stejné vlně jako Bruno, aby měl pochopení pro jeho šílené nápady typu ukradení nemluvněte z afrického kmene nebo snaha stát se heterosexuálem. Lutz dělal vše, co jeho šéf potřeboval a všechno to dělal ve jménu lásky.

Během konkurzu si producent Dan Mazer vzpoměl na švédskou komedii Lukase Moodyssona s názvem Společně (Tillsammans), ve které hrál Gustaf Hammarsten. Trval na tom, aby ho produkce přivedla na casting. Když četl text, věděli, že právě našli svého Lutze.

Hammarsten k natáčení přistupoval se stejným nasazením jako hlavní herecká hvězda a po jeho boku zažil mnoho riskantních situací. Od scény, kdy byl s Baronem Cohenem svázán dohromady v kansaském hotelovém pokoji, po rvačku ve wrestlingu, herec byl uchvácen Cohenovým mnohostranným talentem a odvahou. A stejně jako Baron Cohen i Hammarsten se ve škole učil německy, tudíž nebyl problém, aby Lutz a Bruno konverzovali v němčině.

Skoky ze střechy a zlomené kotníky: Sláva bolí

Na cestě stát se nejslavnějším se Bruno při rozhovorech setkal s několika zvláštními hosty. Nejzajímavější ze všech samozřejmě byli ti, po kterých dnes a denně lační média: celebrity. Od Pauly Abdul a La Toyi Jackson přes modelku Brittny Gastineau a politika Rona Paula, Baronovi Cohenovi se podařilo přinutit zpěváky, hvězdy reality show a politiky, aby před kamerami říkali a dělali věci, které by nás ani ve snu nenapadli.

Jedním z nejvíce šokujících experimentů bylo použití “židle z mexických lidí.” Tvůrci vymysleli gag, ve kterém si Bruno uvědomí, že nemá na co posadit své hosty. Co tedy použít jako židle a sedačky? Co jiného než latinskoamerické zahradníky. Přirozeně filmaři předpokládali, že nikdo nebude ochotný si sednout na lidi (také herce). Ukázalo se, že s přirozeným talentem a dostatečným tlakem je velmi snadné celebritu přinutit. Všichni si sedli.

Zpěvačka a rozhodčí z hudební soutěže American Idol (česká verze je “Česko hledá Superstar”) Paula Abdul a nechvalně proslulá sestra Michaela Jacksona La Toya Jackson souhlasily, že Brunovi poskytnou rozhovor a sednou si při tom na “pomocníky”. Obě si odpočinek na zádech “námezdních dělníků” patřičně užily. Těžko pochopitelné? Režisér Charles se snaží pomoci tomu rozumět. Podle něj je v lidské povaze touha uspokojit ega a jsme při tom ochotni odpustit i “malé” přestupky. Od práce na Boratovi a Religulous si Charles uvědomil, že lidé rádi dávají rozhovory. A tím spíše, když jde o celebrity, které potřebují promovat své jméno. A na detaily takové reklamy nejsou zase tak citliví.

Pro obyčejné lidi zase platí, že každý chce svůj kousek slávy. Když někoho posadíte před kameru a rozsvítíte světla, řeknou kvůli 15 minutám slávy cokoliv.

Zatímco rozhovory se zpěvačkami a modelkou probíhaly v Los Angeles, kvůli politikům musela produkce vyrazit do “vládního” města – Washingtonu. Během jeho prezidentské kampaně byl natočen rozhovor s kandidátem Ronem Paulem, což byla jedna z nejriskantnějších pasáží natáčení. Štáb se musel vypořádat s policií a tajnou službou amerického Kapitolu, nemluvě o armádě “přisluhovačů” pracujících pro Paula. Jakmile rozhovor skončil (a Ron Paul zlostí bez sebe opustil plac), byl Baron Cohen naložen do falešného policejního auta a letadlem zmizel do New Yorku.

Během natáčení hotelové scény v Arkansasu, ve které jsou Baron Cohen a Hammersten dohromady spoutáni na posteli, někdo přišel s tím, že dole v hale je policie. Svázáni mimořádně kvalitním uzlem se oba herci vydali na šílený úprk po únikovém schodišti. Ke svému zděšení zjistili, že úniková cesta končí ve druhém patře. Byli v pasti.

Museli se rozhodnout, jestli se vydají policii (rozuměj: nechají se zatknout a budou deportováni z USA) nebo podstoupí 10 metrový skok na svobodu. Skočili a uprchli v únikovém voze.

Barona Cohena tato scéna, při které bral antibiotika proti chřipce, na čas odstavila na vedlejší kolej. Nejenže mu léky způsobily afty, měl kromě toho silnou reakci na přípravek, který používal pro depilaci hlavy a dostal zánět uzlin. Konečně se zdálo, že Bruno je zpět v akci. To ale jen do chvíle, kdy si jeho alter ego na vysokých botách na platformách zlomilo kotník. Natáčení muselo být přerušeno na sedm týdnů.

Od teroristů k nejvyšším autoritám: Spolupráce s fundamentalisty

Jakkoliv si režisér Charles a ostatní producenti zvykli očekávat od Sachy Barona Cohena neočekávatelné, nebyli připraveni na hercův záměr, že Bruno pomůže vyjednat mír na Blízkém Východě.

Základní pravidla rozhovorů jsou, že Baron Cohen své hosty nepřerušuje a nechá plný průchod jejich reakci na připravenou scénu. Nicméně při návrhu, že se štáb zaplete s teroristy se i ti nejstatečnější ptali: “Sakra, jak chtějí tohle udělat, aniž by nás při tom nezabili?” Všichni věděli, že nemůžou jen tak vyrazit do Jordánska, Izraele nebo na Západní pobřeží a točit si tam, co chtějí.

Tedy, alespoň si to mysleli.

Než se pustili do tohoto odvážného plánu, sešli se zástupci štábu s odborníky na Střední Východ, aby pochopili, které hranice nesmí být překročeny. Najali si palestinské, jordánské a izraelské poradce, aby jim osvětlili nepsaná pravidla teritoria. Jestli je dodržovali, je jiný příběh.

Tento region byla nejhrozivější a životu nejnebezpečnější lokace, ve které štáb natáčel. Poté co produkce úlisně získala svolení k natočení 90 minutového rozhovoru s bývalým jordánským premiérem v jeho domě, musel se Sacha Baron Cohen sejít s členy královské rodiny, aby záležitosti urovnal. A jako kdyby nestačilo paktování s členy hnutí Mossad a dalšími fundamentalistickými politiky v oblasti, Baron Cohen vyrazil jako Bruno do zóny C na Západním pobřeží, která není pod izraelskou kontrolou. Kdyby se cokoliv stalo, izraelská armáda by nepomohla. Filmaři v tom byli sami.

Setkat se s naším korespondentem překvapivě souhlasil šéf betlémské jednotky teroristické skupiny al-Aqsa Martyrs’ Brigade. Vůdce sekty známé sebevražednými atentáty odpovídal na Brunovy zvláštní, velmi útočné dotazy a při tom byli obklopeni bodyguardy, kteří byli s každou otázkou více a více neklidní…

Když Baron Cohen a režisér Charles přijeli na utajené místo na Západním pobřeží, bylo jim řečeno, že palestinské tajné služby o nich ví a mají pod dohledem každý jejich pohyb. S žádným časem nazbyt natočili, co potřebovali a rychle se vrátili do chráněné oblasti.

Co by to bylo za mírový proces, kdyby se nevyjádřila i druhá strana? Jedním z nejrychlejších experimentů byl Brunův super průlet izraelskou chasidickou čtvrtí. Jelikož v této konzervativní společnosti je zakázáno ukazovat odhalené tělo (včetně rukou a nohou), musel se Baron Cohen za svoji troufalost promenádovat se jako Bruno v mini upnutých kraťasech dát na úprk. Dav rozezlených Židů bažil po Cohenově krvi, za to že porušil jejich pravidla. Herec se ukryl v obchodě muže, který se nad ním slitoval a vyčkal tam, dokud pro něj nepřijelo auto.

Po této zkušenosti filmaři usoudili, že na americké půdě budou více v bezpečí. Omyl. Narazili na místního teroristu, který byl stejně nebezpečný, jako ti, se kterými se setkali na Blízkém Východě. Ačkoliv byla scéna z konečné verze filmu vystřižena, produkce má v archívu záběry z domu významného “bělošského” teroristy. Muž, který strávil ve vězení dekádu za šíření obecné nenávisti, nevzal moc dobře, když mu Bruno představil svého mladičkého milence Diesela. Baron Cohen jen tak tak unikl pěstem nenávistného teroristy a v bezpečí utekl z domu.

Bezcitní filmoví rodiče

Další oblastí, která filmaře zajímala, byly životy celebrit a reakce ambiciózních rodičů, když se snažili “prodat” své ratolesti veřejnosti.

Kreativní tým vymyslel, že když ze sebe Bruno udělá milujícího otce, samoživitele, dostane se díky tomu (alespoň podle sebe) do společnosti hvězd a hvězdiček.

K tomu samozřejmě potřeboval adoptovat dítě. A co z něj mohlo udělat více starostlivého a slavného otce než osvojení si dítěte pocházejícího z chudé, africké vesnice? Když může Madonna neboAngelina, proč by nemohl Bruno?

Bruno nosil svého adoptovaného syna (kterého hrála dvojčata) spíše jako módní doplněk všude s sebou… od módních castingů a improvizovaných svateb v Kalifornii na talk show v Texasu. Samozřejmě, že součástí týmu na těchto cestách byli rodiče chlapců a sociální pomocnice, kteří byli dvojčatům stále po ruce.

Největší překvapení s dětmi zažili na mezinárodním letišti v Dallasu. Kamery jely naostro, aby zachytily reakce spolucestujících, když Bruno a Lutz vytáhli z příručního zavazadla čerstvě narozené miminko. Náš cestující se právě vracel z africké safari a toto dítě bylo jeho nejlepším suvenýrem.

Bruno ale nebyl sám, kdo se chtěl stát superstar.

Rodiče některých adeptů na dětské role viděli v možném obsazení svého dítěte příležitost proslavit sami sebe. Bruno pořádal v Kalifornii konkurz pro rodiče a jejich ratolesti. Lidé z produkce nestačili žasnout, jaké bizarní příběhy a nebezpečné kousky jsou rodiče ochotni vymyslet, aby se jejich děti dostali před zraky veřejnosti.

Když se na castingu před kamerami objevil Bruno, kladl rodičům ještě přehnanější otázky, aby zjistil, jakému nebezpečí jsou ochotni své děti vystavit. Po konkurzu byli členové produkce tak šokovaní a vynervovaní až šokujícími reakcemi některým rodičů, že se rozhodli, že musí zabránit, aby se jejich děti kdy dostali před kamery. Zástupci štábu zavolali dychtivým maminkám a tatínkům, aby se nechovali, jako kdyby už jejich dítko roli dostalo, neboť oni by v záběrech stejně nebyli.

Nabito a zajištěno: Honba na Bruna

Když začal Sacha Baron Cohen před lety připravovat show Ali G, myslel si, že bude muset lidi před kamerou instruovat, jak se mají chovat. Ukázalo se, že se mýlil. Pobízení a hrané nepřátelství nebylo potřeba. Zjistil, že když se zpovídaní ocitli před kamerami a byli dotazováni nepříjemnými otázkami, reagovali neuvěřitelně pravdivě a spontánně. Lidé do kamery neřeknou ani neudělají věci, které skutečně nemyslí. Podobně režisér Charles a producenti byli překvapeni, kolik zlosti se v některých lidech objevilo, když zjistili, že Bruno je homosexuál. Obyčejná věc jako polibek mezi dvěma muži dokázal některé lidi rozzuřit tak, že byli schopni Barona Cohena fyzicky napadnout. Nejevidentnější byl případ, kdy čtyři lovci z Alabamy souhlasili, že zahraničního novináře a jeho štáb svezou autem. Ti se snažili, aby lovci alespoň v autě odložili svoje zbraně, ale neúspěšně. Naopak, když zjistili, že je Bruno gay a začalo být dusno, neboť si mysleli, že to zkouší na jednoho z nich, připravili svoje zbraně k akci. Filmaři se ocitli uprostřed prázdné temnoty v autě s ozbrojenými muži, jejichž vztek vůči Cohenovým vtípkům sílil. Jak štáb přidával na intenzitě, lovci se pomalu dostávali do bodu varu. Během diskuse jeden z lovců skutečně namířil zbraň proti jednomu ze štábu.

Byl čas vypadnout z auta.

Na nic se neptej, nic neříkej: Porušení národní bezpečnosti

Poté, co Bruno dojde k závěru, že musí být heterosexuálem, aby se stal slavným, vydá se na cestu napříč Amerikou, aby se zbavil i nejmenších náznaků homosexuality. Co je logickou zastávkou pro tak komplikovaný úkol? Drsné Ústředí americké národní obrany v Alabamě. Tato stráž bohužel nebyla schopna ochránit sama sebe před jedním mazaným britským infiltrátorem. Filmová produkce požádala, jestli by na základně mohl strávit jeden den jejich člověk, který později udělá reportáž o tom, jaké to je žít a pracovat v důstojnické škole. Baron Cohen tam, oblečen do uniformy podle nejnovějších trendů (rozuměj do oblečení Dolce & Gabbana), uvedl své kolegy vojáky do pořádných rozpaků.

Pro národní obranu to nebyl nejlepší den. Když do jejich prostoru vjela dodávka štábu, nikdo po nikom nechtěl žádnou identifikaci. A aby toho nebylo málo, důvěryhodnost jednotky se zatřásla v základech, když mladší vojáci nemohli mluvit samovolně, ale museli k tomu mít souhlas nadřízeného důstojníka. Kdyby jim dali souhlas dříve, i oni by věděli, to, co ti dvacetiletí: V jejich středu byl muž, který stvořil Borata.

Když se štáb dozvěděl, že někteří vojáci tuší, kdo je nenadálý návštěvník, zabalili svoje věci a úprkem se hnali ze základny. Na cestě ven se je už snažila zastavit stráž, která začala zavírat příjezdovou bránu, naštěstí ale filmaři projeli dřív. Díky bohu, jinak hrozilo, že Národní stráž zabaví všechny nahrávky a natočený materiál nespatří světlo světa.

Když museli mladí vojáci odpovědět na otázku “Věděli jste, kdo byl ten muž?,” nebojácně říkali: “Ano, pane! Sacha Baron Cohen, pane!”

Nebezpečný wrestling: Neskrývaná homofobie

Vedle rozhovoru s vůdcem teroristů na Středním Východě bylo nejnebezpečnější natáčení zápasu v kleci, při kterém si Bruno uvědomil, že v ringu s ním je jeho životní láska. Stejně jako v ostatních scénách, i při této režisér a producenti zajistili náhradní řešení, pro případ, že by napoprvé nenatočili, co potřebovali. Věděli, že ve chvíli, kdy se po městě rozkřikne, že je filmový štáb Bruna ve městě, musí být krok před veřejností.

Nikde nebylo natáčení nebezpečnější než v momentech, kdy dotazovaní a filmovaní pochopili, že mezi Brunem a jeho kolegou Lutzem existuje víc než kamarádství.

V červnu 2008 uspořádala produkce ve městě Texarkana v Arkansasu zábavný večer “Blue Collar Brawlin’”, kdy diváci sledovali wrestling a pili levné pivo. V ringu stál Bruno, jehož tělo se díky měsícům cestování za poznáním, jak se stát heterosexuálem pořádně zocelilo. Byl připraven bojovat s kýmkoliv, kdo sebere odvahu se mu postavit. Nutno říci, že tato scéna vyhrotila místní přísné morální zásady do maxima.

Opět bylo bráno na zřetel, aby produkce neporušila žádná ustanovení či zásady a vždy stála na správné straně zákona. Nikdo si to nechtěl s policií rozházet a byli rádi, že jsou na jejich straně. Nicméně bylo milé vědět, že v případě potřeby jsou blízko hranice dalších dvou států.

První noc měla policie sloužit jen jako dozor v aréně. Když jim ale produkce řekla, že možná budou potřebovat jejich pomoc, protože hrozí, že se diváci rozčílí, až uvidí v ringu dva líbající se muže, policie odpověděla, že na akci nebudou dohlížet vůbec a přijdou jen, pokud jim někdo z diváků zavolá a bude si stěžovat.

Herci a štáb v tom zůstali sami.

Ve chvíli, kdy se Bruno a Lutz poprvé políbili, začaly vzduchem lítat židle a do klece vlezl jiný zápasník, který se začal sápat na Barona Cohena. Režisér Charles nenatočil nic, ale aspoň se jim všem podařilo utéct. Policie se ten večer v aréně ani nemihla.

Další noc se s celou show přesunuli severněji do města Fort Smith. Hned po příjezdu je kontaktovala místní policie, která už byla seznámena s incidentem z předešlé noci a také odmítla nad akcí dohlížet. Zdálo se, že filmaři mají opět smůlu. Usmálo se na ně ale štěstí a po setkání se šéfem policie jim byla ochrana zaručena.

Produkce, poučena z předchozího dne, zabezpečila, aby v hale nebyly žádné sklenice, které by mohly sloužit jako zbraně a židle svázala k sobě, aby je rozezlení fanoušci nemohli házet do ringu.

Jen pár sekund po první puse se diváci rozohnili. Poté, co vzduchem prosvištěla první židle, se dali filmaři na útěk. Měli co dělat, aby se dostali do připraveného autobusu, který ale odjel až po několika hodinách obléhání a za doprovodu 40 mužů místní policie.

Zdroj: Bontonfilm