Britský horor má dlouhou tradici, a byť se proti americké produkci nemůže prosadit kvantitativně, v rámci kvality s ní drží krok, a dost často ukazuje snímkům z druhé strany oceánu, jak má správná filmová hrůza vlastně vypadat. Britové zkrátka dobré horory točili, a jak všichni doufáme, budou je točit i nadále.

Na následujících řádcích se chci zaměřit na celkem zajímavý hororový sub-žánr, který nám přineslo nové tisíciletí. Jde o něco, čemu se celkem výstižně říká british military horor (dále jen BHM). Jde o skupinu sice nepříliš početnou, ale na druhou stranu celkem snadno definovanou a rozpoznatelnou. Pokud se vám zdá zbytečné označovat omezený počet filmů souhrnným názvem, neberu vám to. Označení nepochází z mé hlavy, já ho pouze převzal a následně se s ním naprosto ztotožnil.

Tak, škatulku máme úspěšně pojmenovanou, můžeme přejít k jejímu obsahu. Moje pozornost se zaměřila na čtyři konkrétní filmy, sehnatelné i u nás. Ani jeden nedosáhl žádného zvlášť výrazného úspěchu, a co se obecného hodnocení týče, většinou se drží těsně nad průměrem, nebo přímo balancují na jeho hraně. Na mojí osobu však udělaly dojem výrazně lepší, díky čemuž koneckonců můžete číst tyto řádky.

Ještě než se vrhnu do jejich stručného popisu a hodnocení, zmíním pár základních orientačních prvků, poznávacích znamení které představují stěny pomyslné škatule. Jinými slovy, podle jakých kritérií můžeme označit film jako zástupce BHM? Jen podotýkám, že každé pravidlo má svoje výjimky, a jak uvidíte o něco níže, ani tyhle zásady nefungují jako všeplatné.

– jak už se dá vydedukovat z jejich názvu, filmy se odehrávají ve vojenském prostředí a jejich hrdiny se tak stává kdo? Ano, překvapivě jde o vojáky.

– udržuje se stejné, či velice podobné schéma. Malá vojenská jednotka se dostane na nepříliš přívětivé, zapadlé místo, ztratí kontakt s velením a následně jí čekat konflikt s nějakou zlou silou, před kterou nechrání žádná dostupná zbraň.

– nevystupují tu žádné ženské postavy.

– filmy neoplývají vysokým rozpočtem a nestojí na nákladných efektech.

– výraznou hybnou silou filmů je atmosféra, v níž se tvůrci snaží vyvolat dojem klaustrofobie a vytvořit místa, kde se není kam skrýt – filmy se tak odehrávají na relativně malém prostoru.

– jelikož jsou filmy situované do válečného prostředí, nebrání se tvůrci použít jak další výrazný znak krutost, většinou však pouze naznačenou, a expresně vyslanou do divákovi fantazie, která si už chybějící detaily domyslí sama.

– Chybí zde to, čemu v hororech obecně říkáme lekací scény.

Tolik k základním, výrazným a opakovaným znakům sub-žánru. Nyní se konečně přesuneme k jednotlivým snímkům, u nichž jako kritérium pro seřazení neslouží hodnocení, ale docela obyčejně rok vzniku.

Bunkr (The Bunker)

Režie: Rob Green
Hrají: Eddie Marsan, Josh Cole, Andrew Lee Potts, Jason Flemyng
2001

Snímek pojednává o německých vojácích, kteří před americkou přesilou ustoupí do bunkru, hlídaného pouze dvojicí záložníků. Přes varování vstoupí do podzemních prostor pod bunkrem, kde v tmavých chodbách vládne nepopsatelná zlá síla, číhající v šeru na neopatrnou kořist.

Ona zlá mocnost má ve filmu dost nekonkrétní podobu. Má však zřejmě něco společného s tím, co vojáky příchozí do bunkru spojuje – působili v popravčí četě a stříleli německé dezertéry. Právě z důvodu, že divák nedokáže tyto tajemné síly přesně identifikovat, pochází silný pocit úzkosti. Legenda o morovém pohřebišti, vyprávěná jedním ze záložníků, působí jako vítané zpestření, na druhou stranu divák nedostane odpověď na všechny otázky, kterého při sledování filmu napadnou.

80%

Psí vojáci (Dog soldiers)

Režie: Neil Marshall
Hrají: Sean Pertwee, Kevin McKidd, Liam Cunningham, Thomas Lockyer
2002

Děj nás zavadí do současnosti, kdy se družstvo příslušníků britské armády vydává na cvičení do pusté skotské vysočiny. Místo nácviku taktických přesunů a boje však na vojáky čeká setkání se skupinou skutečných, živých vlkodlaků, které vyvrcholí zoufalou obranou v opuštěném domě.

Snímek je krásným důkazem, že výjimka potvrzuje pravidla. Oproti ostatním filmům jednak obsahuje ženskou postavu, a od své druhé poloviny se z hororu přesouvá do více uvolněné polohy. Čistě co se zábavy týče jde o nejlepší film ze všech uvedených. Přes určité odlišnosti si však označení jako BMH plně zaslouží.

70%

Mrtvá hlídka (Deathwatch)

Režie: Michael J. Bassett
Hrají: Jamie Bell, Rúaidhrí Conroy, Mike Downey, Kris Marshall
2002

Za I. světové války nachází britská hlídka opuštěný zákop, plný mrtvých německých vojáků. Na tom by nebylo nic tak divného, kdyby všechno nenasvědčovalo tomu, že se Němci pobili mezi sebou navzájem. Hlídka má za úkol zákop udržet a pro vojáky začíná děsivá noční můra, v niž je vás bývalý nejlepší kamarád tím nejhorším nepřítelem.

Z popsaných snímků si tenhle dělá nárok na dvě prvenství – za prvé je nejabstraktnější. O nezbytné zlé síle neví divák téměř nic, protože ta jako nástroj používá přímo jednotlivé postavy. Za druhé, jde o nejmorbidnější film ze všech, což mi malinko zkazilo celkový dojem. K Velké válce se podobné věci možná hodí, ale vojenská bota zaklíněná v břiše mrtvoly či krysy ožírající zraněné představují docela silné kafe.

60%

Bunkr smrti (Outpost)

Režie: Steve Barker
Hrají: Ray Stevenson, Julian Wadham, Paul Blair, Xuki Robeli
2008

Skupina žoldáků na misi ve východní Evropě. Jejich úkol vypadá celkem jednoduše, najít a obsadit bývalý nacistický bunkr. Všechno jde dobře až do chvíle, kdy se komando stane terčem útoku neznámých protivníků, kteří ignorují přírodní zákony, kulky proti nim nic nezmohou a kteří se až příliš podobají vojákům Třetí říše.

Zřejmě nejlepší film ze zde uvedených. Ze všech nejvíc také odhaluje pozadí toho, proti čemu postavy stojí, což tvůrci činí především pomocí „dobových filmů“, na které vojáci v bunkru narazí. Stylizovaní nacisté pak jako zlá mocnost působí víc než přesvědčivě a celkovým vyzněním se jedná také o nejdepresivnějšího obyvatele BMH škatulky. Vřele nedoporučuji kombinovat s prázdným bytem, nocí a alkoholem.

90%

Co tedy k filmům poznamenat na závěr? Ani v jednom případě se nejedná o nějaké převratné, nezapomenutelné dílo, ale jako atmosférické horory, vyvolávající v divákovi slušně pochmurnou náladu, fungují na výbornou. Kromě toho tu najdete celkem známé, byť z velké části televizní, britské herce.

Kromě popsaných čtyř snímků se mi další zástupce BMH zatím do ruky nedostal. Pokud se však taková událost někdy v budoucnu přihodí, samozřejmě přihodím snímek jako další přírůstek k tomuto stručnému přehledu.