(2009-??)

Po delší době opět publikujeme příspěvek do sekce Seriály. Jednak si to Stargate Universe zaslouží, druhak už je probíráme především v audio podcastech. Tak si psanou podobu článku o nové řadě Hvězdné brány pořádně užijte.

Třetí seriál z prostředí „Hvězdné brány“. Tušil Roland Emmerich, co vytváří, když před 15 lety natočil velkolepé a vpravdě geniální stejnojmenné scifi o červí díře, egyptských bozích a plukovníku O’Neillovi?

Tušil tehdy, že jeho film dá vzniknout seriálu, který vydrží 10 let? A jeho spin-offu, který se bude vysílat pět let? Pravděpodobně ne. Ponechme teď stranou, že poslední série „SG1“ byly spíš zklamáním a poslední série „Atlantisu“ byla v podstatě zoufalá. Řeč bude o „Stargate Universe“.

Děj začíná tím, že počítačového génia a životního zoufalce kontaktuje armáda. Zřejmě se mu podařilo rozluštit problém, který ukryli do počítačové hry. Problém se týkal jedné speciálně nastavené hvězdné brány na vzdálené planetě. Nabídnou mu, aby letěl s nimi a pomohl jim problém vyřešit.

Samozřejmě nakonec souhlasí. Bez jeho souhlasu bychom neměli seriál a navíc: kdo by nesouhlasil, že?

Na základně na něj čeká různorodá skupinka lidí. Plukovník Everett Young je opět v podstatě kopie O’Neilla, tedy spíš jeho velitelských schopností. Je výborný velitel, ale aby nebyl naprostou kopií, je vážný až zasmušilý. Pak máme několik důležitých, ale nevýrazných postaviček, z nichž vystupuje především poručík Greer (černoch s opravdu zapamatovatelným hlasem a tak trochu spíš vězeňský, než vojenský materiál). A přichází na scénu král seriálu, doktor Rush. V jeho roli se do SGU vesmíru dostal další Angličan, Robert Carlyle. On je v podstatě jedinou zápornou postavou první poloviny úvodní série.

Během mimozemského útoku musí uniknout bránou. Ocitnou se na palubě několik set tisíc let staré antické lodi Destiny, která letí napříč vesmírem. Jenže letí na automatiku a oni ji nemohou ovládat. A i kdyby mohli, cesta by jim zabrala další desetitisíce, možná statisíce let. (Tak nějak by vypadal „Star Trek: Voyager“, kdyby jeho tvůrci měli soudnost. Příběh je v podstatě stejný.)

SGU je pokus o temnější vizi, nese se na vlně nastavené úspěchem „Temného rytíře“ a loni zakončené BSG. A dělá to více než dobře. Skvělá režie, téměř až hypnotická hudba Joela Goldsmithe, která přitom nesouvisí s tématy, které používal v minulých seriálech. Je cizokrajná, elektronická. A když slyším její první tóny na začátku každého dílu, který začíná záběrem na obrovskou loď letící vesmírem a hlas Roberta Carlylea, jak říká „Destiny…“, dostávám příjemné mrazení, jaké jsem již dlouho necítil. K tomu připočtěte dechberoucí efekty. Opravdu by mě zajímalo, jak vysoký rozpočet SGU má.

Byl to dlouhý rok bez toho, abychom viděli hvězdnou bránu. Ale je zpět a v nejlepší formě za posledních několik let. Je sice jiná, ale to neznamená, že je horší. Ubyl humor, přibylo drama. Trochu se obávám, aby tvůrci nezačali příliš tlačit na pilu (především, co se vztahů týče), ale zatím se tyto obavy nepotvrdily.

Důstojný nástupce původní SG1. Jiný, ale přesto cítíte spojitost.

Autor: Stanislav Antoň

Režie: Peter DeLuise, Alex Chapple
Hrají: Robert Carlyle, Justin Louis, Ming-Na, Lou Diamond Phillips, Elyse Levesque, Reiko Aylesworth, Richard Dean Anderson, David Blue, Michael Shanks, Amanda Tapping, Christopher McDonald, Rhona Mitra, Carlo Rota
USA, 2009, 20×43 min