CSFD IMDb US Recenze

V roce 1953 se dostal do kin britský snímek Milionová bankovka podle předlohy Marka Twaina, jehož realizaci měl na starosti svou režisérskou kariéru teprve rozjíždějící Ronald Neame. Ten se zřejmě nejvýrazněji prosadil o téměř 20 let později katastrofickým filmem Dobrodružství Poseidonu. Nicméně už v době vzniku Milionové bankovky měl na svém kontě scenáristický úspěch v podobě nominace na Oscara za nejlepší adaptovaný scénář, když společně s Davidem Leanem a Anthonym Havelock-Allanem připravil scénář pro romantické Pouto nejsilnější (r. David Lean) podle divadelní hry Noela Cowarda.

Neamův počin vypráví roztomilý příběh Henryho Adamse (Gregory Peck), amerického stavitele lodí potulujícího se Londýnem bez jediné libry. Jeho nuzný život změní dvojice výstředních bohatých bratrů, kteří si jej vyberou jako objekt své sázky a zapůjčí mu speciálně vydanou bankovku v hodnotě milionu liber[1]. Jeho úkolem je vrácení nedotknuté bankovky po uplynutí jednoho měsíce, což mu u bratrské dvojice zaručí získání dobře placeného zaměstnání. Právě jeden měsíc je tak časovým horizontem, který rámuje veškeré dění točící se kolem Henryho s jeho uměle vyvolaným bohatstvím a ke kterému směřuje kumulativně strukturovaný syžet.

Od momentu, kdy Henry získá od Rodericka Montpeliera a jeho bratra Olivera zalepenou obálku s milionovou bankovkou uvnitř, je vyprávění koncipováno do stále se nabalujících situací, jež jsou důsledně založeny na vztahu akce/reakce. To znamená, že se postava Henryho postupně posouvá od epizodních anekdot spojených se základními životními potřebami hrdiny přes navazování kontaktů mezi zesměšňovanou britskou smetánkou až do přímého ovlivňování obchodu s cennými papíry na londýnské burze. Tohoto kumulujícího způsobu vyprávění využívá Neame nejdříve jako strategii empatického napojení na hlavního hrdinu, který se stejně jako divák snaží zorientovat v pro něj neznámém prostředí. Posléze jej však aplikuje jako prostředek zásadní pro vytvoření napětí a kladení stále většího důrazu na deadline syžetu, ke kterému se Henry snaží i přes vznikající potíže zachovat v nenarušeném stavu.

K nárůstu Henryho vlivu na život nejvyšších vrstev a důsledků vyplývajících z jeho konání se navíc nabaluje milostná linie mezi Henrym a Portiou Lansdownovou (Jane Griffiths), členkou britské aristokracie. Jejich vztah je stejně jako ostatní situace, v nichž se Henry během celého měsíce ocitne, prvotně založen na domnělém bohatství chudého Američana a rozvíjí se hlavně přístupem obou postav k proslulé milionové bankovce. Přístup Portie je determinována snahou využít Henryho jako prostředku pro získání financí na podporu charitativní organizace a mění se až posléze, kdy si uvědomuje svou lásku k Henrymu navzdory informaci, že jeho bankovka neexistuje. Američanův postoj ke svému jmění má pak přesně opačnou tendenci, jelikož se po zamilování snaží přimět hraběnčinu neteř k projevu náklonnosti i přes prozrazení své skutečné chudoby a po jejím odmítnutí se pak vrací ke snaze udržet bankovku neporušenou, aby si svou uměle vybudovanou pozici udržel a získal tak Portiu zpět.

Milionová bankovka svou kumulativní strategii nedemonstruje pouze ve vyprávění řízeným růstem počtu situací, do kterých je Henry se svou bankovkou uvržen, ale také systematickým zaplňováním mizanscény. Pakliže je v úvodu Henry prakticky jediným objektem pohybujícím se uvnitř filmového okénka, tak s jeho pronikáním do nejvyšších společenských vrstev je prostor stále více vyplňován. Tento přístup vrcholí finální scénou, kdy je hotelová hala zcela zaplněná lidmi vyžadujícími po Henrym vyvrácení informace, že bankovku nevlastní.

Neamova komedie tak přes naplňování konvencí klasického hollywoodského vyprávění (přítomnost deadlinu, utvoření heterosexuálního páru) hravým způsobem řeší jejich demonstraci a i díky vynikajícímu hereckému výkonu Gregoryho Pecka nabízí divákovi svěží podívanou.