Uteklo jen čtrnáct dní od MFF v Karlových Varech a já jsem si sotva stihla navyknout na denní světlo (více zde), když jsem vyrazila na další filmovou akci – LFŠ v Uherském Hradišti. Poprvé jsem tu byla loni jen na 3 dny, abych si tu během nich zaběhla maraton 15 filmů (z nichž jsem usnula jen při dvou půlnočních) a vypila 6 termosek kafe.

Teď jsem tu na celých 10 dní, což se mi hned po příjezdu, kdy mě nejdřív nepříjemně dlouho držely na guestservisu a poté mi na kolejích oznámily, že o mém (zaplaceném!) ubytování nic nevědí, zdálo nějak příliš. Nicméně pod mostem nakonec nebydlím, akreditaci mám a v budově, kde nyní spočívám, se nachází automat na kávu, takže se vše k lepšímu obrací.

Nebudu mít bohužel pro psaní o filmovce tolik času, kolik bych chtěla, protože jsem tu částečně pracovně (a bohužel ne jako novinář za FanMovie). I tak se ale budu snažit informovat tady na stránkách o tom nejdůležitějším, co se na festivalu stalo. Nebo třeba osvětlit, jestli se opravdu na LFŠ promítají jenom ázerbájdžánské nízkorozpočtové snímky.

A co se dělo první dva festivalové dny? Premiéru tu měl český film Klíček, v němž se režisér Ján Novák snaží vyburcovat mladou generaci k zapřemýšlení o temných zákoutích české minulosti. A jeho recept? Dva puberťáky spárovat, nechat je vyspat se v bývalém uherskohradišťském vězení a pak jim dopřát výlet o 50 let zpátky a nechat je zažít mučení politických vězňů, ke kterému docházelo za komunistického režimu. Divné, co? Jeden známý po projekci prohlásil: „Ty dialogy zněly, jako bych je psal já.“ Výjimečně to nemyslel jako sebechválu. Víc se rozepíšu v plánované recenzi.

Absolvovala jsem také půlnoční projekci kultovního porna Hluboké hrdlo (historicky první porno, které se promítalo v běžných kinech, o ženě, jež nemůže dosáhnout orgasmu, dokud nezjistí, že má klitoris v krku). Zážitek se konal ještě před filmem v podobě megafront, které se táhly před sálem a kde podle mě došlo alespoň k jednomu umačkání k smrti, jež ale média ututlala. A k samotnému filmu… Prostě ujeté porno.

Ještě než se konaly tyhle půlnoční orgie, zahájil v sobotu LFŠ snímek Na chvíli svobodní rakouského režiséra Arashe T. Riahiho. Drama o íránských uprchlících, jež dané téma zpracovává velice citlivě a bez emočních útoků na diváka, bude v říjnu uvedeno také v běžné distribuci.

Doprovodnému programu vévodí dnešní koncert písničkářky Suzanne Vega, která tu vystoupí před zatím nespecifikovaným kvantem diváků, protože je prodej lístků početně neomezen. Trochu mě proto děsí, že náměstí, na kterém se koncert koná, je naopak prostorově omezeno. Uvidíme, zda zůstane někdo s lístkem brečet před vstupem.

A to je vše. Já zase běžím do další fronty.