Parta amerických studentů jede vlakem do Oděsy kvůli obhájení mistrovského titulu v jakési sportovní modifikaci wrestlingu. Sedm z nich (3 chlapci, 3 dívky a trenér) zmešká na přestupu vlak a musí vzít zavděk jakoukoli náhradní variantou. Je jim nabídnut spoj, který jede příhodně rovnou až do Oděsy. Omladina bez okolků nasedne a raduje se z obrovského štěstí. To ale ještě netuší, že jeden z vagónů je cíleně předělán na špinavé řeznictví.

Vlak do pekel je vlastně takový Hostel na kolečkách. Podobnost s dvoudílným hororem Eliho Rotha je natolik zjevná, že se rovnou nabízí jednoduché vysvětlení: Vlak do pekel totiž pravděpodobně vznikl na základě kasovního úspěchu obou zmíněných krváků. Akorát vraždění teenagerů zde má jiný důvod. Není jím společnost nabízející bohatým snobům povyražení v podobě krvavého mučení jimi zvolených obětí, nýbrž farmaceutická organizace zprostředkovávající nedobrovolné dárcovství orgánů. Kromě odlišné zeměpisné polohy se ale jedná o jediný rozdíl, zbytek je stejný. Oproti oběma Hostelům má pak Vlak do pekel ještě dvě zjevné výhody. Odehrává se víc na východě, než je Slovensko, takže i pro našince je děj o malinko uvěřitelnější, a neuslyšíte v něm písničky Michala Davida.

Hororových klišé tu naleznete celou řadu. Archetypy postav, jakými jsou prsatá kráska nebo svalnatý idiot, se dají tentokrát aplikovat na skoro všechny, kromě hlavní hrdinky. Ta je asi největší nevýhodou celého snímku. Thora Birch (Přízračný svět) jednak není zrovna hezká, navíc po celou dobu předvádí jediný neutrální výraz. Neuvěříte jí jedinou emoci, dokonce ani nářek nad mrtvým přítelem.

Krvavé efekty jsou celkem slušné, což poznáte zejména podle toho, že se vám začne dělat špatně už u úvodních titulků. Dokud se ale jedná o „pouhé“ řezání lidí, stahování z kůže a nějaké to kuchání, je všechno v pořádku. Jakmile se ale začne schylovat k něčemu chutnějšímu (vytrhávání oční bulvy za živa), tak kamera začne uhýbat a žádnou takovou fajnšmekrovou si nebudete moci vychutnat naplno. Částečně tento fakt nahrazuje napětí vyvolané zručně vytvořenou syrovou atmosférou. Vlak se podařilo zaplnit podezřelými typy, ke kterým se řadí úchylní dělníci, vlezlý průvodčí i neobvyklí cestující. Pak už jenom každou chvíli čekáte, odkud se vynoří sekáček a chirurgický skalpel. Aplikujte tuto koncepci na všechny státy na východ od nás a vyjde vám zajímavý obrázek toho, co si obecně myslí Američtí filmaři o východní Evropě.

Slušný začátek a rychle ubíhající a i celkem zábavnou první polovinu vystřídá veskrze nudná polovina druhá. Není už moc koho vraždit, tak se děj přesouvá z neobyčejného a stylového vlaku do naprosto obyčejného lesa. Od té doby se už nic zajímavého nestane (kromě natahovaného závěru). Ani krátký výlet do blízké nemocnice (kam by mě osobně nedostali ani párem volů) vás z nudy nevytrhne. Celkový koncept zdařilého hororu kromě této skutečnosti narušuje i tradiční nelogické chování postav (i když tady už je to fakt extrém), celková roztahanost a zbytečné dialogy.

Vlak do pekel spadá do čistého průměru. Film si zřejmě užijete víc, pokud máte dlouholeté zkušenosti s cestováním vlakem, nebo se alespoň chystáte tento způsob transportu v blízké budoucnosti využít. V opačném případě se jedná o lehce stravitelnou jednohubku, která sice je lepší než Hostel, ale ne o moc.

Foto: Bloody Disgusting