Jsou zpátky! Kdo? No přece zmutovaní horalé, pro které je vrcholem gastronomie lidské maso z libovolné části těla a připravené jakýmkoliv způsobem. Jejich příběhy se pomalu, ale jistě začínají řadit mezi nejdelší hororové série vzniklé po roce 2000, neboť jak napovídá číslovka v názvu, setkáváme se s nimi už popáté.

            Režie se ujal Declan O´Brien, který natočil i oba předchozí díly, kterými série nabrala, taktně řečeno, sestupnou tendenci. Nepovedla se ani změna v podobě změny ročního období, takže po minulém grilování na sněhu se opět vrátíme do příjemnějšího počasí.

Avšak nikoliv do známého prostředí, protože tentokrát vyrážejí kanibalové do malého městečka. Důvod návštěvy však není výjimečně kulinářský, ale jde o tak říkajíc rodinnou záležitost. V místním vězení totiž drží jejich otce, sice despotu, co nikdy nejde pro nadávku či ránu daleko, ale přeci jen se jedná o hlavu rodiny, a tu je potřeba dostat na svobodu.

Skupina se tentokrát zřejmě najedla dopředu, protože pojídání obětí tentokrát tvoří zcela okrajovou záležitost. Spíš než konzumace je tentokrát táhne přímo zabíjení obětí, pokud možno nějakým svérázným způsobem.

Při pohledu na herecké obsazení si nelze nevšimnout v rámci žánru slavného jména, Douga Bradleyho. Ten sice tentokrát nemá hřebíky v hlavě, ale i tak se stává, co již zmíněný uvězněný otec, nejvýraznější postavou. Bohužel, většinu času sedí v cele, odkud pouze tu a tam prohodí poznámku, že si pro něj jeho chlapci přijdou a všechny pozabíjejí.

            Kromě něj na diváka čeká několik pro žánr typických figur, jako je ochránce zákona, namyšlená televizní reportérka nebo skupinka mladých lidí, která měla původně v plánu užít si trochu zábavy. Nutno dodat, že velmi záhy poznáte, u kterých z nich nemá cenu dělat si iluze o jejich osudu.

Klíčovým prvkem snímku se samozřejmě stávají vlastní vraždy. I tentokrát se divák může těšit na spoustu krve při evidentně počítačových gore efektech a na své si přijdou i lidé se smyslem pro černý až morbidní humor. Ve většině případů se nejedná o nějaké obyčejné mlácení sekerou po hlavě a nutno dodat, že Bradleyho filmoví potomci mají v rukávu nejedno překvapení. Potěší i další zábavné scénky, jako originální zobrazení názvu filmu během úvodních titulků či klasická, leč tentokrát o sto osmdesát stupňů otočená scéna se zrcadlem na skříňce v koupelně.

Jenže při sledování filmu se dostaneme k velmi nepříjemnému problému. Naprostá většina toho důležitého se odehrává na malém prostoru policejní stanice a jejího okolí, kde není žádná velká možnost manévrování a který se ani náhodou nevyrovná rozlehlým lesům, plným pastí.

Ve výsledku se velmi záhy dostaneme do nezáživného stereotypu, kdy jednotlivé postavy postupně odcházejí z různých důvodů z bezpečí stanice, po krátké honičce se ocitnou v bezvědomí a následně se proberou právě včas, aby si mohli užít svojí smrt. Takhle to jde pořád dokola, přičemž zábava radikálně klesá a po chvíli už vám je naprosto jedno, co se to ve filmu vlastně děje. A jestliže film tohoto typu není zábavný, máme tady velký, ale skutečně velký problém.

Snímek jako takový je lépe natočený než oba předchozí v O´Brienově režii, což si ale bohužel vynahrazuje nedostatky jinde. Propad série se sice podařilo zastavit, ale tváří v tvář některým skutečnostem to neznamená posun k lepšímu, ale pouhou stabilizaci. Za daných okolností pouze pro zaryté fandy série nebo Douga Bradleyho.