Americký přebal DVD k filmu Fritz the Cat hrdě hlásá: „We´re not rated X for nothin´, baby!“ Skutečně, Fritz je prvním animovaným filmem v historii, který byl označen hranicí přístupnosti se značkou X, jež se udělovala v době jeho vzniku, tedy v roce 1972, většinou pouze pornofilmům (jen tak pro srovnání, Půlnoční kovboj, první celovečerní film s přístupností X, vznikl o pouhé tři roky dříve). Klasické kreslené skeče undergroundového kreslíře Roberta Crumba převedl do filmové podoby Američan Ralph Bakshi, režisér několika superhrdinských televizních seriálů ze šedesátých let, ale i tvůrce animované fantasy Oheň a led a animované adaptace Pána prstenů.

Film Fritz the Cat je ostrou satirou na americkou společnost a omladinu let šedesátých, libující si v drogách, sexu a revoltách. Utahuje si z nejrůznějších protestních hnutí a vedle kontroverze, zvrhlosti a animované erotiky staví i zcela vážná témata, jako je válka, náboženství, rasismus a nadvláda proletariátu.

Titulní Fritz je kocour, jenž opustil univerzitu, aby dokázal najít sám sebe – skrze sexuální orgie, drogové dýchánky plné růžového kouře a dobrodružství spojená se snahou o podnícení revoluce. Bohužel snímek neoplývá žádnou konkrétní dějovou linií a je jen sledem scének, které víceméně navazují. To je asi největší výtka, kterou ale částečně vynahrazuje originalita a spousta oplzlých postaviček.

Animace je dost jednoduchá, přesto celkem realistická. Těch čtyřicet let je ale dost znát. Svět, ve kterém místo lidí vystupují zvířata, je hravý a asi nikoho nepřekvapí, že třeba policisté jsou ve skutečnosti neschopná prasata, zatímco afroamerickou menšinu čelící rasismu a opovrhování tvoří černé vrány.

Z dnešního hlediska už působí Fritz zastarale a neaktuálně. Jako kontroverzní průvodce po marihuanou provoněných šedesátých letech sice funguje, ale narážky na dělnickou třídu a podobné prvky, třeba úvodní scéna se stavbaři močícími z lešení, se jeví v dnešní době příliš lacině a samoúčelně. Žánrově se snímek řadí mezi satirické parodie s veselými a barevnými postavičkami, jako byla třeba Jacksonova nekorektní taškařice Meet The Feebles, která je ale na rozdíl od Fritze nadčasová.