V Japonsku dokáží natočit úplně všechno. A dokonce tak, aby se vám to líbilo. Pokud si myslíte, že jste úchylové, líbí se vám brakové filmy o bojových uměních a oceníte hektolitry červené barvy, cákající na kameru, stojíte možná před svým vysněným filmem.

Snímky tohoto ražení nemusejí oplývat složitým příběhem. Tady to máme úplně jednoduché. Jedna obyčejná japonská středoškolačka má mladšího bratra. Toho šikanuje několik spolužáků, a to takovým způsobem, že chlapec skončí v márnici. Jeho sestra se rozhodne pro pomstu, na což doplatí ztrátou levé ruky. Tatínek jednoho z šikanujících hochů totiž patří k japonskému organizovanému zločinu. Od té chvíle začíná pravá zábava. I bez jedné ruky totiž můžete pokračovat ve své cestě za pomstou. A stačí k tomu jen pár maličkostí, například rotační kulomet.

Nuže vítejte v Japonsku, které se malinko liší od našich obvyklých představ. Tady totiž každý dokáže protivníka rychle zpracovat do kulaté krychle, na každou nadávku se odpovídá nožem a všichni mají zálibu v sekání cizích prstů a končetin.

Film opravdu není pro každého, ale své věrné fandy si najde velice rychle. Já osobně ho považuji za budoucí hit studentských mejdanů a jiných akcí, kde se hledí spíše na přímočarou akci a zábavu. Obojí se vám tady dostane hodně. Těžiště samozřejmě leží v bitkách, kterých sice uvidíte relativně málo, ale jejich délka to bohatě vynahrazuje. Nečekejte nějaké ladné pohyby napodobující karate a podobně, to ani náhodou. Spíš než údery rukama či nohama ke slovu přicházejí rozličné chladné zbraně, od železných trubek přes meče až třeba po ocelovou podprsenku vybavenou vrtáky.

Největší pozornost si jednoznačně získává provedení zranění. Jsou udělaná s jediným cílem – co nejvíc krve ven, nejlépe přímo do kamery. Krev má konzistenci vody z rozstřikovače, takže některé scény probíhají pod vlahým, červeným deštíkem. Množství prolité krve samozřejmě neodpovídá rozsahu poranění, i to nejmenší říznutí vydrží vytrvale produkovat červené barvivo několik desítek vteřin, občas i více. Na své si přijdou i chorobní sadisté (Kmotr…), neboť v arzenálu hlavní hrdinky se objeví i motorová pila, s níž se dají udělat opravdu (ne)hezké věci. Rovnou ovšem říkám, všechno je moc přehnané na to, aby se to stalo nechutným.

Všechno tedy stojí na přehnaném množství cákající krve. Jenže kupodivu s tím zároveň všechno nepadá. Pobavíte se i u spousty dalších věcí. Už jen samotné kostýmy jednotlivých postav mluví za sebe. Hlavní hrdinka, jako vzorná studentka, nosí svou školní uniformu. Perfektně jí v tom vyniknou nohy a v několika scénách i spodní prádlo. No nic, jdeme dál. Mezi jejími protivníky se představí třeba středoškolský gang vrhačů hvězdic ve fialových kombinézách. Víc prozrazovat nebudu, jen se na to hezky podívejte.
Filmu v žádném případě nemůžu upřít spád. Jen v několika málo případech se opravdu nic neděje, a to jde vždy o relativně krátké scény. Ani vám nepřijde, že to sledujete skoro 100 minut.

Takže, jak to všechno zhodnotit. Určitě ne podle obecně uznávaných měřítek. Správný pseudointelektuál samozřejmě snímek vypne po prvních třech minutách (akci tady máme pěkně zkraje) a jde se nudit při desátém sledování 2001: Vesmírná Odysea. Naopak intelektuál opravdový se na film podívá až do konce, načež se svým kamarádům večer v kavárně nikdy nepřizná, že ho viděl. Běžný, průměrný divák to dodívá rovněž, načež to odsoudí plamennými slovy, pro která najde oporu na každém rohu. A existují ještě minimálně dvě další kategorie. Jednak ti, které to neskutečně pobaví, všude o filmu mluví a cpou ho svým známým. A na úplně na konci stojí blázni, kteří ve chvíli, kdy naskočí závěrečné titulky, jedou okamžitě od začátku.

Co ještě dodat, Japonci zase ukázali, že jejich fantazie nezná hranic a že dokáží natočit sebevětší pitomost, kterou následně pobaví slušný počet diváků. Myslím, že z výše napsaných řádků už jistě víte, zda je tohle film právě pro vás.

Mimochodem, snímek obsahuje opravdu dost ponaučení, mj. ukazuje lásku k sourozenci, kterou nepřekoná nic na světě, dále pevné pouto přátelství a pokud jste člen organizované zločinecké skupiny, dáte si jistě při výběru své nastávající dobrý pozor.

80%

Režie: Noboru Iguchi
Hrají: Minase Yashiro, Asami
Japonsko/USA 2008, 98 minut