Korejci se jednoho krásného dne rozhodli, že natočí nějaký skvělý film. A to tak skvělý, aby ohromil celý svět. Nejdříve se parta chytrých Asiatů zamyslela, kde vzít peníze a vhodné herce (neb rasistické předsudky vládnou světu). Jižní Korea má naštěstí dobré vztahy s USA, takže obojí se vyřešilo.

Další přišel na řadu problém, o čem to vlastně bude. Náš žlutý tvůrčí tým měl v tomto bodě od začátku jasno. U západní kultury vždy boduje fantazie, jako třeba ten, no, Pán prstenů. Když to smícháme s naší původní legendou o dracích a obřích hadech, nemůžeme šlápnout vedle. K tomu přihodíme nějaké to americké velkoměsto a hodně bojové techniky. A spoustu explozí, to se prostě líbí. Hlavně ať to působí velkolepě, peníze máme, však ono se to zaplatí. Cože, scénář? K čemu, ten nahradíme hadem, ničícím mrakodrap. Jak to myslíte, že tohle v Americe lidi nebaví? Tuhle tam něco podobného natočili, jak ta velká věc ničí město. Všem se to líbilo. Pánové, nějaké dotazy? Ne, výborně, jdeme točit.

Nevím, jestli všechno začalo úplně přesně takhle, ale jistou podobnost nevylučuji. A vznikly Dračí války. Nemá cenu zdržovat se příliš příběhem, prostě jeden hrozně zlý had, podporovaný armádou ještěrů, draků a černých rytířů chce ublížit hezké slečně, a přitom zničí půlku města. K tomu si dodejte mytologický podtext, vyjádřený tím, že podobná situace už jednou nastala před pěti sty lety. Komplikovanější příběh by ovšem podobnému snímku mohl uškodit.

Jak bylo naznačeno v úvodu, se scénářem si nikdo práci nedal a zmocnil se mě dojem, že vznikl narychlo během přestávky na kafe. Podobným způsobem se tvůrci vypořádali s postavami. Všechny jsou absolutně ploché, a dělí se na dvě základní kategorie – hodné a zlé, přičemž žádný dramatický zvrat ve vývoji jejich psychologie vás nepotká. No nic, stejně nejde o film pro intelektuály, tak jakýpak copak.

Pokud mi ovšem něco opravdu vadilo, pak celá řada naprosto zbytečných záběrů, které s příběhem absolutně nesouvisí. Tak například v jednom záběru nám nějaká stará paní narazí bez zjevného důvodu do plotu z pletiva. Jindy jedoucí auto ohodí vodou na chodníku sedícího bezdomovce, ten začne v detailu nadávat a…, pak už se nikdy více nezjeví. Ale kdo ví, třeba jsou tyhle věci součásti korejské mytologie.

Hledisko další, logika příběhu. Chápu, že od filmu, kde po městě leze had schopný spolknout slona jako malinu, nemá cenu čekat v tomto ohledu nějaké zázraky, ale občas to působí opravdu trapně. Hrdinové se chovají místy velice zajímavě (no, přimhouříme oko nad dalším mytologickým prvkem – bdí nad nimi Nebeský válečník v mnoha různých podobách), naštěstí je jejich hadí protivník ještě hloupější a vždy je například nechá pohodlně dojít k autu, aby mu mohli zmizet v dáli.

Až doposud to všechno zní nemilosrdně, tvrdá kritika se snáší na korejský pokus o skvělý film. Jenže jsem ještě neřekl všechno. Pořád tu máme akční scény a ty opravdu stojí za to. Korejci se opravdu rozhodli diváka ohromit a vůbec jim nevadí, že něco z toho už se ve filmu objevilo. Nicméně, záběry na tisícové armády, hada ničího vše kolem sebe nebo souboj hada s drakem, to se prostě vidět musí!

A to nemluvím o bitevních scénách, kdy si to dračí armáda rozdává se současnou bojovou technikou. Když se nad mrakodrapy střetne letka draků s  bitevními vrtulníky, pak pochopíte, proč se film jmenuje zrovna „Dračí války.“ K tomu nám ještě exploduje všechno co jde, létají věže tanků, domy se hroutí a lidé v panice prchají. Takhle měl film vypadat od začátku do konce. Tvůrci zkrátka dokázali zpracováním akce jinak takřka mizerný film slušně vytáhnout.

Dost lidí se mnou možná nebude souhlasit, ale mně se snímek opravdu líbil. Takhle nějak si představuji povedenou oddechovou, která mě přes všechny nedostatky zaujala. A možná Korejce trochu lituji, neboť davů nadšených diváků a miliónů v zelených papírcích se asi nedočkají…

75%

Režie: Hyung-rae Shim
Hrají: Jason Behr, Robert Forster, Chris Mulkey, Elizabeth Peña, Holmes Osborne, NiCole Robinson, Matthias Hues, Derek Mears, Scott Lunsford
Jižní Korea / USA, 2007, 107 min