Film Borsalino a spol. je pokračováním snímku Borsalino, gangsterky z Marseillského podsvětí s Alainem Delonem a Jean-Paulem Belmondem v hlavních rolích.

Borsalino a spol. začíná pohřbem Belmondovy postavy (Capella). V prvním filmu ho nechal zabít Volpone, který nyní zabíjí další Siffrediovi (Alain Delon) pomocníky (vyjma jednoho) a ničí jeho podniky. Na konec si nechává samotného Siffreda, ze kterého udělá alkoholika a poté ho nechá jít, aby se sám před veřejností zdiskreditoval a dostal se do blázince.

Volpone přebírá jeho místo v podsvětí, vyhazuje policejního komisaře a místo něj dosazuje sobě loajálního.
Fernand, jediný Siffredův pomocník, který zůstal naživu, ho, již vyléčeného, unese z blázince v dřevěné rakvi. Siiffredi dává dohromady nový gang. Začíná likvidovat Volponeho lidi, podobně jako předtím on jeho. Ještě před Valponeho smrtí udělá pro změnu alkoholiky jeho nejdůležitější lidi-osobního strážce Sama a inspektora Cazenave. Na konec zbývá už jen Valpone-chytí ho a strčí ho do kotle lokomotivy.

Snímek Borsalino a spol. se natáčel v přelomovém období pro gangsterky a je to na něm dost vidět. Onen přelom je snímek Kmotr. Před ním byly v gangsterkách hlavní postavy zlé, divákovy odpuzující, neštítili se vraždit a kvůli svému životnímu stylu musely na konci zemřít. Gangsterky byly také pojaté spíše jako akční filmy. Kmotr zavedl mafiány s psychologií, postavy ne nutně zlé, jen pracující pod vlivem okolností a chodící v drahém obleku a dbající o to, jak je vnímá veřejnost. Kmotr zavedl v gangsterkách „kladné postavy“.

Z technického hlediska sem také jistě patří „krtek“, malá výbušnina s umělou krví, která se dávala pod oblečení a při aktivování způsobovala iluzi průstřelu.

Všechny tyto věci byly určující téměř pro všechny následující gangsterky (s výjimkou Scarface z roku 1983 od Briana De Palmy, remakem klasické gangsterky stejného jména z roku 1932, kde je hlavní hrdina vyobrazen do jisté míry pořád jako záporná postava). Část se již objevila zde, ale pořád jde spíše o gangsterku „předKmotrovského“ ražení. Ve filmu se používá „krtek“ a hlavní hrdina na konci neumře.
Oproti tomu ve filmu vyznívají scény, kdy Siffredi zastřelí asi deset lidí a na to mu padne životní láska oddaně kolem krku, či brutální závěrečné vyúčtování s Valponem, dost drsně a jaksi „předKmotrovsky“ co se týče vyznění násilných scén.

On vůbec film nepřináší skoro nic nového, jen kopíruje už dříve viděné. Kromě výše několikát zmíněného Kmotra jde hlavně o taktéž výše zmíněné Scarface z roku 1932. Především co se týče „oslavy násilí“ a násilných scén.

Film Borsalino a spol. nepřináší ve svém žánru nic nového, spíš jen využívá starých a osvědčených postupů, přesto jde o poctivou gangsterku ničím nevybočující z řady.