CZ premiéra: 31. 3. 2011

Fanoušci Wese Cravena se už jistě nemůžou dočkat, až se do kin přiřítí již čtvrté pokračování hororového slasheru Vřískot, jehož kompletní sérii Craven dosud režíroval. Do té doby si ale budou muset vystačit s pouhým předkrmem, který se nyní dostává do distribuce pod názvem Vem si mou duši. Otázkou zůstává, zda se vůbec někdo po jeho zhlédnutí ještě bude na Vřískot 4 těšit a jestli si Craven vůbec nějaké fanoušky po režírování takové slátaniny zaslouží.

Vem si mou duši se zpočátku tváří jako poměrně nápaditý horor se schizofrenními prvky, aby pak plynule přešel do slasheru. Je fakt, že úvodní desetiminutovka je tím nejlepším z celého filmu a funguje dobře. Je zde představen otec rodiny, který se, posedlý zlými duchy, občas mění na masového vraha médii přezdívaného Rozparovač. Když se ale pokusí neúspěšně zabít svou těhotnou ženu, je jeho dům přepaden policisty a samotný Rozparovač převezen do nemocnice. Jeho sanitka ale cestou vybuchne a tělo zmizí neznámo kam. Mezitím jeho žena předčasně porodí syna. Tato pasáž je natočena znervózňující rozklepanou kamerou a má perfektní atmosféru, koketuje se tu s myšlenkami posedlosti a s jakýmsi voodoo. Paráda. Zbytek jde ale hrozně rychle do kelu.

Příběh se odehrává po šestnácti letech v malém městečku, kde se každým rokem vždy na své narozeniny schází skupina sedmi mladistvých. Všichni byli narozeni během předčasných porodů, a to dokonce ve stejný den, kdy zmizelo Rozparovačovo tělo, a v zájmu osobní ochrany provádějí tradiční rituál na zahnání vrahovy duše na místě, kde nyní stojí vrak vyhořelé sanitky jako upomínka na děsivou událost. Jenže letos je to jiné, protože někdo je začne systematicky vraždit. Kdopak to asi bude?

Jako horor film nefunguje vůbec, na to je příliš nudný a bez atmosféry. Kdyby se aspoň trochu nebral vážně a byl vtipný, mohl by se skutečně stát ulítlou komedií se zdravým nadhledem, podobně jako ve Vřískotu. Jenže to by se musel Craven aspoň trochu snažit a dát najevo svůj rukopis, ne se jen plácat v mizerném a nelogickém scénáři. Takhle tvoří minimálně polovinu děje trable dospívajících na místní škole, čtvrtinu zabírají rodinná traumata (hlavní hrdina je Rozparovačovým synem, což vědí všichni kromě něj) a teprve zbytek ještě jakžtakž souvisí s dějem. Scén s vražděním je tu pomálu, většinou jsou upachtěné a amatérské, stejně jako zbytek filmu. Záporák s vizáží Jóžina z bažin vám mrazení v zádech asi nevyvolá, navíc na plátně stráví tak maximálně dvě minuty.

Herci jsou prakticky neznámí, což se zřejmě po uvedení tohoto snímku nezmění, takže nemá smysl zmiňovat jejich jména. Hrají dost hrozně a navíc ztvárňují typické žánrové postavy, nic nového. Sice se tu občas objeví docela vtipné momenty (předvádění modelu kondora), ale ty jsou jednoduše zabité ve špatném filmu a nemají s dějem nic společného. Hlavní hrdina je ufňukánek, za kterého se musí bít jeho kamarádi a většina zajímavých nebo sympatických postav nakonec stejně zemře pod čepelí nože, takže co naplat.

Po všech stránkách nedokonalému, nudnému a naprosto zbytečnému slasheru nepomůže ani závěr s finální pointou, jenž je přitažený za vlasy, jak jen to jde, a ve kterém se zcela náhodně objevují a zas mizí různé postavy. A ještě k tomu ve 3D. Ruce pryč. Brrr!