CZ premiéra: 13. 5. 2010

Hrdinný zbojník s lukem, který zápolil se zlým a hloupým šerifem, se ve filmu objevil vícekrát, než si průměrný občan naší země vymění za rok triko. Nicméně jeho jméno má pořád zvuk, a producent Brian Graizer usoudil, že by mohl jeho prostřednictvím chudým (divákům) nějaký ten groš sebrat, a bohaté (sebe) štědře obdarovat.

A jelikož příběhy o Robinovi zná každý, spatřil světlo světa nápad je tentokrát pojmout z jiného úhlu, a především zbořit všechna zažitá schémata, která se doposud neustále opakovala. K realizaci tohoto projektu se podařilo sehnat výborného režiséra, post hlavního hrdiny pak získal člověk, který s oním režisérem již veleúspěšně spolupracoval. Ano. V novém Robinovi měl do kin, alespoň v představě producentů, přijít Gladiátor ve středověké verzi. Podařilo se tento ambiciózní cíl naplnit?

Celým filmem skutečně prostupuje výrazná snaha podat klasickou látku jinak. Ta občas nabírá takových rozměrů, že pochybujete, zda skutečně sledujete dobrodružství slavného lučištníka. Namísto toho má divák možnost zhlédnout Robinovi začátky, jeho úlohu v nelehké politické situaci ve středověké Anglii a nakonec i důvod, proč se z něj stal psanec a postrach bohatých kupců. A mám tušení, že nejeden divák tuto strategii tvůrců nejen nepochválí, ale přímo zavrhne. Přeci jen, většina z nás chce vidět onoho „klasického“ Robina, a ne někoho, kdo s válečným kladivem v ruce a v čele kavalerie bojuje proti vylodivšímu se nepříteli.

S trochou štěstí mohl vzniknout docela zajímavý historický film o určitém období, který by přišel s nezbytným zkreslením skutečnosti a Robina by k úspěchu vůbec nepotřeboval. Hlavní hrdina se mohl jmenovat úplně jinak, a nikdo by nemohl proti ději vůbec nic namítat. Ale potom by zase přišel o lákavé jméno v názvu, což se producentovi nejspíš nechtělo riskovat.

Ve výsledku nepřichází na plátna ani nic originálního, ani důvěrně známého, zůstalo se jen někde na půl cesty. Jednotvárně plynoucí, nepříliš originální děj je sice místy přerušován, v dobrém slova smyslu, akčními scénami nebo odlehčujícími momenty, ale i tak divák nedostává nic víc, než rutinně natočený historický film, kterých jsme v období po uvedení Gladiátora užili víc, než je zdrávo.

Nový Robin Hood by mezi tuto záplavu vesměs zapomenutých věcí skvěle zapadl. Snažil se sice přijít s něčím novým, ale nedokázal využít ani možností námětu, ani dobrých a známých herců (a ti zde také skutečně dobří jsou). Jednotlivé detaily tu sice fungují dobře, ale režisérovi se nepodařilo udělat z nich funkční, kompaktní celkem, který by diváka dokázal skutečně pobavit a následně mu ještě vydržet v hlavě.

Vrcholem zklamání je pak závěrečná bitevní scéna, která je všechno jen ne výpravná, působí relativně chudě, a především, o jejím výsledku se při pohledu na počty bojujících stran nedá ani na vteřinu pochybovat. Navíc skončí dřív, než se dočkáte nějakých zajímavých bojových scén. Podobné finále si snímek zkrátka nezasloužil a do mozku se mi neodbytně zavrtává otázka, koho vlastně může nový Robin vlastně zaujmout.

Ano, dá se na něj dívat. A ne, nepřekvapí vás. Dobře udělají jen ti, co od něj příliš nečekají a spokojí se za své peníze s čistým průměrem. Jde pouze o podivný dojezd již zmíněné, relativně nedávné série historických velkofilmů, s několika sympatickými momenty, dobrými herci a graficky zajímavě ztvárněnými prvními minutami závěrečných titulků. Spíš než nového Gladiátora přišel do kin další Král Artuš. Závěry z tohoto konstatování si už každý musí udělat sám.

50%

Režie: Ridley Scott
Hrají: Russel Crowe, Cate Blanchett, Mark Strong, Max von Sydow, Danny Huston, William Hurt, Matthew Mcfayden
USA, 2010, 140 minut