CZ Premiéra: 20.10. 2011

Ultralevný horor Paranormal Activity byla nudná slátanina, ve které byly největšími trumfy zabouchávající se dveře a nadzvedávající se peřina. Přesto odstartovala fenomén. Dvojka oproti tomu nabídla větší množství kamer, větší prostory, více postav a zajímavější strašení, kdy jste opravdu mohli zůstat zírat s otevřenou pusou. Do kin nyní vstoupila trojka, a co se kvality týče, jedná se o velký návrat k prvnímu dílu. A taky ke spoustě nudné vaty.

Na pořádnou hutnou atmosféru a strašidelné chvilky s ruční kamerou totiž dojde až v poslední půlhodině, takže si musíte tři čtvrtě (!) hodiny počkat. Tento čas režiséři Henry Joost a Ariel Schulman (pro oba je film debutem) využili k seznámení diváka s hrdiny – mladým manželským párem a jejich dvěma dcerami. Obě holčičky, Katie a Kristie, byly hrdinkami v předešlých dvou dílech a tento film se snaží ukázat, co děsivého se jim tenkrát v dětství přihodilo, že je to pronásledovalo až do dospělosti. Z toho důvodu se snímek odehrává na konci 80. let. Nutno podotknout, že dobová stylizace se povedla, stejně jako maximální dojem autenticity, a zachována zůstala i dějová provázanost se zbytkem trilogie. Taktéž chválím výběr dětských hereček, naženou vám strach i bez řádícího ducha.

Tím ale výčet pozitiv končí. Přinejmenším první polovina filmu je totiž zoufale nudná a bez napětí, leda by vám způsobily husí kůži staré známé triky s dveřmi a peřinou. Novinkou je, že mladší ze sester se přátelí s imaginárním kamarádem, který se nakonec ukáže dle očekávání skutečnějším, než se z počátku zdálo. Kromě této drobnosti je film naprosto neoriginální a prakticky odfláknutý. Je to prostě to samé, co jsme už viděli dřív. Dlouho nic a pak záběr na létající nábytek. Doufám, že tvůrci nehodlají pokračovat ve stejném duchu jako producenti série Saw – každým rokem jedno další pokračování. To by byla teprve hrůza.

Největším zklamáním je, že většina pasáží z traileru se do filmu nedostala. Vynikající upoutávka mě vážně navnadila spoustou dech beroucích lekaček a děsivými scénami, nad kterými jsem kroutil hlavou. Duchové se dle očekávání měli pořádně rozparádit, při sledování snímku samotného jsem si ale připadal, jako by mi zákeřný promítač podstrčil úplně jiný film. Uzívaný a tupý.

(Ne)herci se přesto snaží a díky nim je chování postav celkem uvěřitelné a dialogy přirozené. Někoho konečně napadlo využít otáčecí kameru, takže v některých scénách šlo využít momentu překvapení, kdy záběr pravidelně opouští místa, kde se něco děje, a zas se k nim pak vrací. Zbylé kamery jsou opět statické, alespoň je ale děj koncipován tak, že se každou noc něco děje (i když to většinou nestojí za řeč), na rozdíl od dvojky, kde se během některých nocí nedělo nic zvláštního, ať jste koukali, jak jste chtěli. Závěr se pokouší vylepšit celkový dojem, když se na poslední chvíli snaží vše zabalit do neočekávané pointy. V tom je celkem přesvědčivý a posledních deset minut vážně stojí za to, výslednému skóre to ale moc nepomůže. Opakovaný vtip holt už není vtipem a napodruhé se stejného bafnutí také neleknete tolik jako napoprvé.