Skutečnost, že se v hlavní roli filmu, v jehož názvu jsou obsažena zvířata, objeví Jim Carrey, dává možnost vzpomenout na ztřeštěné eskapády zvířecího detektiva Ace Ventury, jimž se pitvořící herec proslavil po celém světě a získal si velké množství fanoušků. Nyní, poněkud starší, leč stále stejně bezstarostný a svůj, se Jim znovu pouští do konfrontace se zástupci exotické fauny v rodinné komedii, natočené na základě stejnojmenné knihy z 30tých let.

Pan Popper (Carrey) pracuje pro firmu obchodující s nemovitostmi a ve své oboru dosahuje výborných výsledků. Zlom nastane ve chvíli, kdy se dozví o úmrtí svého otce. Tento dobrodruh a cestovatel mu ve své závěti odkázal velmi zajímavou položku – živého tučňáka. Snaha odeslat na první pohled roztomilého tvorečka s úžasným destruktivním potenciálem zpět na Antarktidu končí fiaskem, konkrétně dodáním dalších pěti exemplářů. Pan Popper si záhy uvědomí, že si bude muset vybrat. Buď kariéra, nebo hlučné, nicméně neodolatelné hejno nelétavých ptáků. A jak se postupně ukazuje, nepůjde zrovna o lehkou volbu…

Samotný námět, kdy se skupina tučňáků ocitá ve velkoměstském bytě (tedy prostor, kde je spousta věcí vhodných pro demolici), zní poměrně absurdně a tvůrci ho dovedli zdařile využít. Je pravdou, že velká část komických situací skutečně stojí na tom, že ptáci něco ničí, nebo někomu lezou na nervy. Na druhou stranu si při tom počínají tak roztomile, že jim to člověk musí odpustit a většina diváků si šestici ptačích chuligánů zamiluje od prvního pohledu. Vlastní úroveň humoru pak samozřejmě odpovídá zaměření filmu, který je prezentován jako rodinný. Týká se to především všemožných pádů, nárazů do zdi a obsahu ptačího tlustého střeva na botě hlavního hrdiny.

Pokud nejsou tučňáci dominantním prvkem v záběru, přichází scénu opanovat Jim Carrey. O svém přirozeném komediálním talentu už přesvědčil diváky před mnoha lety, a v tomto případě ukazuje, že podobnou roli zvládne bez nejmenších potíží. Nezapomněl ani na své tradiční grimasy, jak ostatně ukáže hned v úvodu filmu. Pro odpůrce jeho pitvoření mám jednu dobrou zprávu – Carrey se k němu uchyluje pouze ve výjimečných případech, kdy opustí svůj byt a získává tak pro sebe veškerý prostor.

Poněkud zbytečně se ve filmu jeví přítomnost záporné postavy. Jedná se o pracovníka zoologické zahrady, který se snaží tučňáky získat a následně prodat. Jeho přítomnost se omezuje na několik málo scén a navíc se jedná o typického záporáka z rodinných filmů. Tedy o naprostého idiota, který si na první pohled nedokáže zavázat tkaničky, natož polapit skupinu tučňáků. Celá linie s touto postavou by se dala vyškrtnout, aniž by tím příběh jakkoliv utrpěl.

Svou úlohu komedie pro celou rodinu splňuje film dobře. Není tak ztřeštěný, jak bývá zvykem u snímků cílených pouze na děti a dá se u něj docela slušně relaxovat. Především v první polovině se jedná o velmi svěží, rychle odsýpající podívanou, která sice začne ke konci trochu ztrácet dech, ale přesto nenudí a neurazí. V duchu žánru však tvůrci zařadili i nezbytné poučené sdělení, týkající se v tomto případě významu a důležitosti rodiny. Naštěstí není podáno nijak násilně a nepůsobí rušivým dojmem.

Jestliže si tedy chcete v kině odpočinou, a nadto máte děti (anebo naopak rodiče…) je Pan Popper ideální volna. Nenáročný a přitom ne úplně infantilní film, na který se dobře dívá a u něhož lze strávit příjemnou hodinu a půl. Na druhou stranu, deset minut po skončení už si zřejmě vybavíte pouze to, že tam byli tučňáci a že z nich Carrey málem dostal mrtvici. Zkrátka typická jednorázová záležitost, jejíž atraktivitu zvyšuje zajímavý námět a obsazení titulní postavy.