CZ Premiéra: 18.4.2013

Krátce po roce 2017 napadli Zemi mimozemšťané, lidé na ně vytáhli atomovky a začala nukleární válka. Tu lidstvo vyhrálo, nicméně Země se stala neobyvatelnou (kvůli výbuchům atomovek a následkům zničení Měsíce), takže muselo přesídlit někam jinam, konkrétně na jeden z měsíců Saturnu. Tam je dodávána energie pomocí hydrověží, které ze Země odčerpávají vodu. Fungování hydrověží mají na starost zaměstnanci v obřím velíně zvaném TET, který se vznáší nad Zemí na oběžné dráze, a jejich zabezpečení zas dva s TETem komunikující technici, kteří žijí na povrchu v dekontaminované zóně a hlídkují před útoky několika tlup přeživších mimozemšťanů. Celý film se odehrává v roce 2073, kdy jsou těmi dvěma techniky Jack (Tom Cruise) a Victorie (Andrea Riseborough). Victorie je coby vzorná profesionálka oddaná své práci, zatímco Jack se nedá moc označit za korektně se chovajícího zaměstnance. Především si vybavuje útržky vzpomínek z dob před invazí, které nikdy nemohl prožít, protože tou dobou ještě nebyl na světě. Následný vývoj podivných událostí v něm nahlodá tušení, že něco bude jinak, než se zdá…

Režisér Joseph Kosinski debutoval Tronem: Legacy, který byl sice audiovizuálně zvládnutý na výbornou, ale z hlediska příběhu, postav a stylu vyprávění neobstál. Podobně je na tom i post-apokalyptické sci-fi Nevědomí, které je sice perfektně zvládnuté po technické stránce, obraz je dokonalý, hudba super, triky v podstatě úžasné, ale jako vypravěč má Kosinksi ještě hodně co dohánět.

První polovina Nevědomí poměrně dost připomíná animovaný snímek Wall-e. Jack je technik, pohybuje se sám po prázdné planetě, má své místečko, kam ukládá nalezené artefakty upomínající na předešlou civilizaci, každý den je rutina, atd. Po celou tu dobu je film prakticky neakční a nedějový, založený pouze na dech beroucích obrazech zdevastované planety plné kráterů po výbuších. Těch paralel s Wall-em se dá najít víc, nechci ale spoilerovat. Z toho důvodu taky neprozradím nic z poloviny druhé, kdy se už začne dít něco podstatně odlišného a dojde i na akci, i když vlastně poskrovnu. Ubude vizuálních orgií a do popředí se dostane příběh. Děj působí zpočátku originálně a neokoukaně, postupem času však zabředne do klasicky hollywoodských kolejí a začne se odvíjet mnohem předvídatelněji. Zakládá si na překvapivých zvratech a odhalování šokujících skutečností, přičemž několik z nich je bohužel předem vyzrazeno již v traileru (takže se na něj nekoukejte, pokud chcete mít překvapení). Mnoho těch zvratů je poměrně těžké uchopit, především kvůli vypravěčskému neumětelství Kosinskiho, ale když pak dorazíte domů a zamyslíte se nad nimi, dojde vám, že jsou vlastně poměrně hezky vymyšlené. Bohužel vám pak také dojde, že příběh není nic moc, že se jeho hrdinové chovají nepravděpodobně a neadekvátně vůči jistým situacím, a že to celé má více děr, než by se na první pohled zdálo. Scénář je rozhodně největší slabinou snímku. Jeho zmatečnost a nedotaženost totiž vytváří celou řadu těžko zodpověditelných otázek a logických kiksů.

Vyloženě skvělá je hudba. Podobně jako u Tron: Legacy je i zde použitý hudební doprovod (tentokrát od skupiny M83) elektronický. Na rozdíl od Daft Punk sice nejde na samostatný poslech o žádné terno, nicméně ve filmu zní hudba grandiózně a úchvatně a k některým scénám se výborně hodí. Podobně vynikající je zvuk, obzvláště některé zvuky vyluzované některými stroji jsou úžasně bizarní a hrůzu nahánějící. Pokud se rozhodnete film vidět, silně bych doporučoval kino s co největším plátnem a vynikající zvukovou soupravou.

Na filmu je rozhodně vidět jeho více než stomilionový rozpočet, výprava je úžasná a technické zpracování bezchybné. O to divnější je, že Nevědomí jde kromě toho být popcornovým spektáklem i o šíření poselství v podobě kritiky současné společnosti a působit intelektuálně. To se mu ale moc nedaří a jakékoli pokusy o sdělování něčeho hlubšího hrají až několikáté housle v řadě. Je to škoda, neboť od počátku a i ve svém průběhu snímek působí dojmem něčeho seriózního s epickou pointou, nad kterou budeme vrtět hlavou ještě dlouho po zhlédnutí, finální vývoj děje a i ty zvraty jsou ale ve své podstatě co do vyznění vlastně velmi standardní a obyčejné. Námět je sice parádní, ale dalo se z něj vytěžit mnohem víc.

Přesto bych Nevědomí doporučil, protože zážitek z něj je nadprůměrný. Nabízí pastvu pro oči i pro uši, herci jsou dobří, je to zábava a je to prostě biják. I přes nevyužitý potenciál se mu nedá upřít velkolepost a ambicióznost.