CZ premiéra: 1. 7. 2010

Lisbeth Salanderová je počítačová hackerka, punkerka a nepříliš hezká bisexuálka, což není zrovna ideální charakteristika postavy, o které by se daly napsat tři objemné romány. Přesto se o to švédský spisovatel Stieg Larsson pokusil a jeho trilogie Milénium se stala bestsellerem, bohužel však až po jeho smrti. Film Muži, kteří nenávidí ženy vychází z prvního dílu Milénia. A v tomto případě se dá mluvit o adaptaci skutečně věrné.

Jediným problémem filmu je jeho přílišná délka. Dvě a půl hodiny čistého času jsou v kině dost ubíjející (pořád je to ale rychlejší než knihu přečíst) a ze snímku neustále čiší znatelná snaha tvůrců převést román na filmová políčka pokud možno co nejpřesněji. Na druhou stranu právě díky tomu vám vůbec nic neunikne, nové a nové informace se na vás sypou s kulometnou kadencí a na plátně se pořád něco děje. Nenašel jsem jediné hluché místo. O nudě není řeč.

V první polovině filmu se jako hlavní hrdina jeví investigativní novinář Mikael Blomkvist, který je coby známý šťoural pozván do sídla rodiny Vangerů, respektovaných vlastníků důležitých průmyslových koncernů. Zde ho nejstarší z rodu požádá, aby mu pomohl při hledání vraha své neteře. Činí tak proto, že tato dívka, která mimo jiné dělala právě Mikaelovi v dětství chůvu, zmizela už před 40 lety a její vrah se nikdy nenašel. Policie případ vzdala a starý muž vnímá Blomkvista jako svou poslední šanci. A ten nabídku přijme. V druhé polovině se do případu vloží i zmiňovaná Lisbeth, která byla původně najata na sledování Mikaela a na nabourání jeho počítače kvůli aféře ohledně jistého obvinění na základě falešných důkazů, ale po svém prozrazení se k Mikaelovi přidá. Díky svým schopnostem vnese do případu nové světlo a tato nesourodá dvojice se tak dostává na stopu něčeho tak hrůzného, že by je to ani ve snu nenapadlo…

Vyprávění děje je zpočátku velmi pozvolné a film se soustředí spíš na souběžné představení postav. Zejména se pak věnuje psychické analýze Lisbeth, kterou divák vidí jako životem zmítanou oběť sexuálního zneužívání, která je navíc nucena bojovat s vlastní temnou minulostí. Jedním z nejsilnějších okamžiků filmu je naturalistická scéna znásilnění a následné odvety, která rozhodně není pro slabé povahy. Michael Nyqvist i Noomi Rapace jsou mimo Švédsko dost neznámí herci, jak už to tak u severských filmů bývá zvykem. Své role ale zahráli na jedničku. K Noomi Rapace si pro dosažení hlubšího dojmu ještě přičtěte řadu piercingů, těžký kožený outfit, černou patku přes půlku obličeje a tetování draka přes celá záda. Poměrně neznámý je i režisér Niels Arden Oplev, který se rozhodně s ničím nemaže a už tak napínavou detektivku vyzdobil spoustou explicitních scén, které přidávají snímku na atmosféře. Hravě se mazlí s kamerou i s inteligentním scénářem, s důvtipnými prolínačkami a s ve správnou chvíli načasovanými flashbacky, které osvětlují minulost některých postav. Akorát ke konci byl už zřejmě zastrašen přibývající délkou a nahromadil závěrečné zvraty do tak krátkého intervalu, že polovina diváků se v nich ztratí, stejně jako v přibývajících členech rozvětvené rodiny Vangerů. Jinak ale film funguje naprosto přesně nejen jako výborná krimi detektivka, ale dokonce i jako drsné drama z drsné země, kde se venkovní teploty pohybují nízko pod bodem mrazu. Oproti zvyklostem si zasněženou krajinu plnou hor a lesů moc nevychutnáte, zato se ale budete moci kochat roztomilými detaily (hlavní hrdinka i její matka mají naprosto identické oči). Tento snímek se vám zaryje hluboko pod kůži a pár týdnů tam zůstane. Právem patří k tomu nejlepšímu, co se v severní Evropě kdy natočilo, a v Americe se už teď plánuje natočení remaku, o jehož kvalitě však do budoucna silně pochybuji.

P.S. Další dva díly trilogie jsou již také natočeny a premiéru si odbudou oba ještě letos, jeden v září a druhý v prosinci.

Autor: Jan Varga

90%

Režie: Niels Arden Oplev
Hrají: Michael Nyqvist, Noomi Rapace, Lena Endre, Ingvar Hirdwall, Björn Granath, Annika Hallin, Michalis Koutsogiannakis
Švédsko / Dánsko / Německo / Norsko, 2009, 152 min