Jmenuji se Harvey Milk a přišel jsem si vás získat…

Jestli si životopisný film, shrnující politickou kariéru prvního bojovníka za práva homosexuálů, získá vás, je otázka…

Nový biografický snímek pod režisérskou taktovkou Guse Van Santa (Dobrý Will Hunting) naplňuje většinu (mých) parametrů, které naznačují kvalitativní potenciál filmu. V hlavní roli Sean Penn, kterému sekunduje roztomile „vykroucený“ Emile Hirsh, hudba z dílny Dannyho Elfmana a tematické zaměření na boj za lidská práva. Resp. za práva homosexuálů. To jsou základní a velmi slibné indicie na osm Oscarů nominovaného snímku MILK.

Čekáte-li však něco převratného, či objevného, budete asi zklamaní. Navíc chvílemi budete mít pocit, že tohle už jste někdy viděli a třeba odhalíte mnohé paralely s dalším životopisným filmem – Kinsey. I tak se vás ale MILK dotkne. A můžete být klidně fanatičtí křesťané nebo radikální homofobové…

Příběh shrnující politickou kariéru Harveyho Milka, který v sedmdesátých letech jako první začal prosazovat občanská práva gay lidí a patřičně na to „dojel“, je retrospektivně vyprávěn samotným Milkem. Ten během své krátké politické kariéry – pateticky řečeno – „dokázal velké věci“. V průběhu zobrazovaných let, kdy se Milk snaží o získání politické moci, jsou divákovi průběžně servírovány jednotlivé problémy komunity, o jejichž odstranění se Milk usilovně snaží. Jeho neustálé konfrontace s náboženskou aktivistkou Anitou Bryant jsou až děsivou ukázkou, že církev a její přívrženci se dodnes naprosto nezměnili. I v 21. století se ve jménu božím pokračuje v brainwashingu „Bůh je mocný a homosexualita nemoc“. Amen!

Pozadu nezůstávají ani představitelé politické moci, mnohé názory, které ve filmu padnou z úst extremistů, se paradoxně objevují i v současném politickém cirkusu… Někteří politici se při řešení gay&les problematiky -podobně jako Milkův protivník- urputně ohánějí svátostí rodiny, která podle nich jako jediná dokáže „chrlit potomky“ a následně z nich vychovat uvědomělé občany, samozřejmě heterosexuální. Filmový Milk na argument o rodině velmi pohotově reaguje : „Děti zatím mít nemůžeme, ale pracujeme na tom“….

Jaká motivace stála za realizací tohoto filmového projektu, můžeme jen hádat. Šlo-li o glorifikaci samotného Milka a opětovnou „popularizaci“ tématu, záměr vyšel na sto procent, v kladném slova smyslu. GLBT komunita jásá a já doporučuji Milka zařadit do škol jako dílo k povinnému zhlédnutí (vyměnit za Babičku!)…

Sean Penn v roli Harveyho Milka je rozhodně lepším kandidátem na Oscara než profesionální matka Angelina (Výměna), stejně tak Emilu Hirshovi byste za úvodní hereckou etudu dali korunu.
Tahle filmová „osvěta“ vás ale bude nejen bavit – sám Milk je jak vtipný, tak i místy dojemný. Ukáže vám totiž i to, kam až může vést pseudomyšlenkový fanatismus a že ani Deklarace lidských práv mnohdy nepomůže před lidskou zabedněností o hlavni nabité pětačtyřicítky ani nemluvě….

Verdikt: Jste-li „duhoví lidé“ (ať už duševně nebo jen myšlenkově), nenechte si MILKa ujít. Je-li jedinou asociací, kterou při čtení poslední věty máte, text „jsem Duhová víla“, vyrazte do kina minimálně dvakrát…:o)

Režie: Gus Van Sant
Hrají: Sean Penn, Emile Hirsh, Josh Brolin, Diego Luna, Josh Franco, Alison Pill ad.
Scénář: Dustin Lance Black
Žánr: Biografické drama