CZ Premiéra: 10.11.2011

Nedá se nic dělat, Skandinávie zkrátka vede. Tedy alespoň v oblasti thrilleru ve všech možných podobách, kam lze tento žánr nacpat. Důkazem budiž pravidelná dávka reklamních plakátů, upozorňující na vydání nového románu nějakého toho rodilého seveřana. Jen stěží překvapí, že by si někdo v tuzemsku nechal ujít možnost poslat do kin norský thriller, nadto natočený podle literárně úspěšné předlohy.

            Roger (Hennie) žije na první pohled život hodný vaší závisti. Má velký dům, drahé auto i krásnou manželku. Jenže to všechno dohromady stojí víc, než si může ze svého platu dovolit, proto tu a tam provede nějakou krádež uměleckého předmětu. Jenomže jedna takováhle prácička se pořádně zvrtne a Roger má najednou v patách ozbrojeného veterána zvláštních jednotek…

Film okořeněný patřičnou dávkou napětí ukazuje člověka, který se vinou série událostí, které ani pořádně nechápe, dostává do situace, na kterou ho nemohlo nic a nikdo připravit. Na svého pronásledovatele má náskok několika minut a pomalu si začíná uvědomovat, že tuhle extrémní situaci musí řešit stejně extrémními způsoby.

Aksel Hennie ztvárňuje svého hrdinu na výbornou. Přes všechny chyby, které má, si k němu divák velmi rychle najde nutnou dávku sympatie a přeje mu štěstí při všech eskapádách, který bude muset v průběhu filmu čelit. Rozhodně potěší také skutečnost, že veškeré jeho jednání i určitá proměna, kterou podstoupí, působí uvěřitelně a přirozeně, byť se odehrává v poměrně krátkém časovém horizontu.

Dobrou práci odvádí i Nikolaj Coster-Waldau, u nás známý především díky účinkování v seriálu Hra o trůny. Od začátku do konce představuje pro hlavního hrdinu skutečnou noční můru a jeho schopnosti, jak někoho najít a držet se neustále za ním, si místy skutečně vyslouží divákův obdiv. Kromě ústředního dua zaujme i postava detektiva, který vyšetřuje události, k nimž během střetu mezi hlavní dvojicí dochází. Na jednu stranu by tam ta postava ani být nemusela, protože její vliv na děj není velký – ovšem ve skutečnosti jde o takového sympaťáka, že by byla škoda o něj příběh ochudit.

Pozornost si zaslouží i typ černého humoru, který se tvůrcům povedlo do snímku vpravit. Ačkoliv jde o film vážný, kde nechybí krev a mrtvoly, v některých pasážích se jen stěží ubráníte cynickému posměšku. Člověk by ani nevěřil, jak může být zábavná snaha nacpat mrtvolu do auta a následně se jí na odlehlém místě zbavit. Černý humor se tu vyskytuje poměrně často, nepůsobí samoúčelně ani rušivě a pomáhá vytvářet celkovou atmosféru.

  Ta je sama o sobě velmi dobrá a má velkou zásluhu na tom, že od plátna neodtrhnete oči. Film mistrovsky udržuje divákovu pozornost, díky stabilnímu tempu vyprávění nenudí v žádné své fázi. Konec je sice poněkud předvídatelný, což ale není, vzhledem k celkovým kvalitám snímku, žádná velká tragédie. Norové zkrátka dokázali, že na poli thrilleru dokáží velké věci – Lovci hlav jsou filmem, který můžu jedině a jednoznačně doporučit. Představují také krásný příklad, že i s malým evropským rozpočtem může vzniknout strhující a podařený snímek.