CZ premiéra: 10. 2. 2011

Urostlý Mitchel je po třech letech propuštěn z vězení. Pevně se rozhodl, že bude sekat dobrotu, aby se do něj již nikdy nevrátil. Naneštěstí nemá žádné přátele kromě malého, slabošského podvodníčka a drobného kriminálníka Billyho. Brzy zjistí, že v něm Billy nevidí ani tak kamaráda jako někoho, kdo mu může být užitečný. Kolem Mitchela se spřádá nebezpečná síť lstí, falešných obvinění a zločinů, z které se snaží uniknout. Vyjednávání nikam nevede, a tak nastane čas, aby promluvily pěsti a zbraně.

Svůj režisérský debut si filmem Londýnský gangster odbyl talentovaný scénárista, a jak se nyní zdá, tak i slibný režisér William Mohahan. Jeho schopnost napsat dobrý scénář již byla oceněna, když získal Oscara za Skrytou identitu. V Londýnském gangsteru se však projevily jeho režisérské vlohy, neboť dokázal zaujmout již v prvních minutách filmu. Záběry inspirované klasickými gangsterskými filmy a okořeněné příhodnými melodiemi ohlašují divákovi hned na začátku, že se má na co těšit.

Co režisér na počátku slíbí, to dodrží až do chmurného konce. Příběh se rozvíjí v rovině osobní, možná ne docela nápaditě, ale dostatečně na to, aby udržoval v publiku zvědavost. Tím spíše, že se v roli pana nekompromisního objevuje Colin Farrell. Sebejistý, realistický a stále zachmuřený. Tedy až na chvíle, které tráví po boku Keiry  Knightley, jež představuje paparazzi stíhanou herečku. Ta si ho najme pro svou ochranu. Tehdy se proměňuje v citlivého, chápavého muže s ocelovými svaly. Colin Farrell jistě potěší dámskou část publika, muži si zase přijdou na své skrz Keiru Knightley.

Není však Londýnský gangster jen další verzí Osobního strážce? Jistěže ne, Londýnský gangster není ani tak romantickým filmem, jako drsnou akcí nabitou kriminálkou (nenechte se zmást oficiálním žánrovým zasazením). O tom vypovídá i postava londýnského bosse, jíž se beze zbytku ujal Ray Winstone. Jeho představení psychopatického maniaka s velkou mocí a vlivem je téměř bezchybné. Velice svěží výkon podává  David Thewlis, který vás přesvědčí, že i chlápek s hippie vizáží může být pěkně drsný. Thewlis vytvořil jednu z postav, které dokonale fungují samy o sobě, aniž by bylo důležité, v jaké jsou situaci. Jakmile se objeví na plátně, je jasné, že to bude stát za to.

Přes všechny klady, které snímek má, není ničím extra. Nezklame, dobře pobaví, ale o nějakém silném dojmu si nechte zdát. Na druhou stranu by byla velká škoda nechat si ho ujít. Za jednou zhlédnutí rozhodně stojí.

Autor: Klára Prchlíková