Romantické drama od zcela neznámého režiséra, jehož dosavadní tvorba, byla-li nějaká stojící za řeč, pravděpodobně nikdy nepřekročila hranice Spojených států – to nezní příliš optimisticky. Naději na slušný film tak dávalo především herecké obsazení. Jak Eckhart (Temný rytíř; Děkujeme, že kouříte), tak Aniston (přátelé) patří v našich končinách k jménům dostatečně známým.

O čem tedy celá záležitost je? Ryan (Eckhart), přišel před několika lety při dopravní nehodě o manželku. Se svou ztrátou se dle svých vlastních slov vyrovnal a rozhodl se pomáhat lidem v těžkých životních situacích. Vydal na toto téma knihu, v níž shrnuje své poznatky a rady a která zaujala i potencionální obchodní partnery. Autor sám však není se ztrátou ženy tak vyrovnaný, jak přede všemi tvrdí, a kromě toho má spory s manželčinými rodiči. Jeho životní dráhu náhle přetne Eloise (Aniston), majitelka obchodu s květinami. Vzniká mezi nimi nejprve obtížně definovatelný vztah, přecházející pozvolna v cit. A během toho se Ryan zkouší vyrovnat se vzpomínkami na minulost a se svým strachem z nich.

K filmu se toho moc převratného napsat nedá. První polovina, kdy probíhá představování hlavních postav a nástin děje, nenabízí nic důležitého, a většina diváků se nejspíš bude místy nudit. Chybí tomu nějaké odlehčení, trocha humoru. Krásné záběry na město Seattle sice vypadají hezky, ale sami o sobě nedokáží nahradit chybějící děj, kterého je tu méně, než celkové délka vyžaduje.

Teprve po přežití úmorné první fáze čeká na diváka důvod, proč se na film podívat. Druhá část, kde se příběh pozvolna rozplétá a udržuje si mnohem stabilnější dějovou linku, obsahuje několik celkem silných a dojemných scén, kde se i v očích recenzentových zaleskne drobná slza. Kromě ústředního tématu, vztahu obou hlavních postav tu najdeme i velmi dobře ztvárněnou vedlejší linii, kdy se Ryan snaží vrátit do života nemluvného stavaře, který před nějakou dobou ztratil syna. Scéna, kdy onen stavař prochází obchodem a s nadšením v očích si vybírá nové nářadí, odhodlaný se vrátit k práci, je asi nejmocnějším zážitkem z celého snímku.

Kromě toho sem tvůrci přihodili vítané odlehčení, a sice výtečnou pasáž, kdy Ryan krade svému tchánovi klec s papouškem, který kdysi patřil jeho ženě a o kterého se přes svůj slib odmítl po autonehodě starat. Film sám o sobě je víc smutný než veselý a už z toho důvodu mu taková scéna, v celkovém kontextu navíc docela důležitá, opravdu pomohla.

K výkonům obou představitelů nemůže nemám nejmenších. Oba herci působí ve svých rolích jistě a přesvědčivě, s přihlédnutím k faktu, že větší prostor pro sebe získává Eckhart, na kterého se film od začátku do konce soustředí jako na ústřední postavu. Postava Eloise pak působí spíš než jako rovnocenná partnerka dojmem průvodce, který hrdinovi ukazuje tu správnou cestu v životě a pomáhá mu překonat vnitřní strach.

Kdybych měl všechno dohromady shrnout a začít se sčítáním, dojdu k nejednoznačnému závěru. Na jedné straně výborní herci a několik skvělých momentů, proti nimž stojí pomalé až úmorné tempo méně důležitých scén, které se divákovi nijak nedokáží vrýt do paměti. Čtyřicet osm hodin po zhlédnutí si sice dokážu film v hlavě poměrně přesně rekonstruovat, ale pouze jako sled výborných okamžiků, přičemž všechno mezi nimi se až příliš rychle rozplývá a mizí v pozvolném zapomnění, přičemž tento proces zřejmě bude dál pokračovat. Režisér svým první filmem určeným na plátno (dost možná prvním filmem vůbec) neoslnil, nepřepsal filmovou historii. Jeho romantické drama si ale pořád zaslouží uznání a nadprůměrné hodnocení.

60%

Režie: Brandon Camp
Hrají: Aaron Eckhart, Jennifer Aniston, Martin Sheen, Judy Greer
USA/Kanada, 2009, 109 minut