CZ premiéra: 1. 1. 2009
Taky už vás nudí všelijaké ty „komedie“ co k nám z druhé strany oceánu proudí od našich amerických přátel? Toužíte po nějakém příjemném oživení, které vás uklidní v přesvědčení, že stále ještě jde natočit dobrou komedii s nepříliš nucenými vtípky a vytříbeným humorem? Obraťme své zraky do Velké Británie, která nám v podání doposud ne příliš známého režiséra Roberta B. Weideho ukazuje nadějné zítřky pro komediální žánr. Scénář k Jak se zbavit přátel a zůstat úplně sám vznikl podle skutečných životních událostí jednoho novináře a kritika Tobyho Younga, takže razítko „podle skutečné události“ není daleko od pravdy. Jakožto novináře mně docela překvapilo, co všechno je v naší branži možné, takže kdyby tohle četl nějaký významný šéfredaktor, rád si s ním dám rande.
Žil byl jeden novinář Sidney Young (Simon Pegg) píšící kousavé bulvární plátky pro svůj časopis Postmoderní revue o celebritách a těch, kteří je zbožňují. Jednoho dne dostane zcela nečekanou nabídku z prestižního časopisu Sharp, kde je mu nabídnuto ještě více se prohrabovat v životech celebrit. Šéfredaktor Clayton Harding (Jeff Bridges) mu ale dává podmínku, že články nesmějí být útočné. Během své práce potkává mladou začínající herečku Sophii Maes (Megan Fox), se kterou se později blíže seznámí (život novináře může být občas docela přínosný, že) a také ochrannou ruku všech celebrit Eleanor (Gillian Anderson), která jen potvrzuje šéfova slova. Ale jak by řekl klasik, jedna žena nikdy nestačí (pokud nejste zrovna beznadějně zamilováni) a tak se mu z vůle osudu stane, že se zamiluje do své kolegyně Alison (Kirsten Dunst). Sidneymu se pomalu začíná dařit, ale věhlas a práce si jako mor najdou každou novinářskou krysu, takže i on začne mít po chvíli všeho až po krk.
Simon Pegg už v Jednotce příliš rychlého nasazení ukázal, že je skvělým komediálním hercem, což ostatně dokazuje i zde. Jeho grimasy a všudypřítomný britský humor osvěžuje film po celou dobu a bez jeho esence by určitě neměl takový říz. Obsadit na jeho místo katalogové trdlo jako Ben Affleck nebo Orlando Bloom by byla pekelná chyba a to si tvůrci jistě uvědomovali. Kdo má rád seriál Dr. House nebo Červený trpaslík bude rozněžněn. Sidneyho uvěřitelné eskapády mezi slavnou smetánkou vám navodí pocit autentičnosti a mnohé hlášky vám zůstanou v hlavě ještě nějaký ten den po shlédnutí. Megan Fox byla do filmu obsazena ještě před natáčením Transformers, který ji vynesl na výsluní filmového nebe a udělal z ní žhavý sexsymbol – režisér Weide litoval, že jeho snímek nepřišel do kin dříve než rozezlení roboti z Legolandu, protože by jistojistě on byl tím, kdo velmi koukatelnou Megan pro vyšší stupeň Hollywoodu objevil. Tady se jí její zhýčkaná postava vycházející hvězdičky vskutku povedla. Gillian Anderson zkouší dohnat ztracený deficit z Akt X a Kirsten Dunst jako vždy hraje přirozeně. Už to není ta „nevím co chci“ holka ze Spidermana a to vás donutí setřít si počínající pot z čela. Po filmařské stránce je komediální dílo dobré, žádné prudké střihy, kamerové úlety za horizont či bizardní režisérské pokusy. Najdete zde sice nějaká ta klišé, ale když jste k nim šikovně a uvěřitelně navedeni, tak jste to schopni tvůrcům i odpustit. Milovníci malých rozmazlených pejsků by na tento film měli jít určitě v doprovodu někoho bližního, protože hrozí, že by mohli omdlít.