Hermiona je doma s rodiči. Míří jim na záda hůlkou. Ví, co musí udělat. Jde s Harrym a Ronem hledat viteály, aby mohli porazit Vy-víte-koho. Během hledání se mohou dostat na černou listinu a stát se nejhledanějšími osobami v zemi. Je jen jeden způsob, jak zachránit své rodinné příslušníky. Zavře oči a se slzami na krajíčku pronese: „Zapomeňte.“

Ještě neví, že to nejtěžší ji teprve čeká.

O pár dní později spolu s Harry Potterem unikají smrtelným nájezdům smrtijedů. Pošuk je však zrazen a umírá. Zbytek, až na jedno ucho, útok přežije a může začít svatba.

První část adaptace sedmého dílu knihy o čarodějném učni je rozporuplná. Scénárista Kloves sice odvedl solidní kus práce, některé pasáže ale asi psal značně namol, protože v lepším případě nedávají smysl, jako rozhovor Harryho s Batildou na svatbě, či jsou úplně debilní, jako Ronovo vysvětlování vyiteálů. Ještě horším problémem je, ono nešťastné rozpůlení filmu. Scénárista i režisér se při oznámení dvojfilmu dušovali, že oba filmy budou fungovat samostatně. To bohužel minimálně pro první část neplatí. Děj tak nějak plyne, pořád se něco děje, ale zrovna když se začne dít něco opravdu závažného, přichází závěrečné titulky. Žádná gradace, žádný dějový oblouk, žádné vyvrcholení. Useknutý závěr maskuje smrt jedné z důležitějších postav, která ale v předcházejících minutách neměla téměř žádný prostor, takže citové propojení se nedostaví. Yates navíc točí dramaticky cokoli, kromě smrtí, takže konec vypadá o to víc odflákle.

Na druhou stranu taneční scéna ve stanu, scéna útěku před lapky a mnohé další (příběh tří bratří je nádherný) rozhodně nejsou věrné předloze, ale na plátně působí ještě lépe, než v knize. A naštěstí jich je víc, než těch špatných. Zásluhu na tom má především David Yates, který natočil svůj nejlepší díl ságy a co se týče režisérské práce, směle konkuruje třetímu dílu. První část navíc podle vlastních slov pojmul spíš jako survival thriller (další by měl být víc fantasy a návrat k začátkům celé ságy) a na výsledku je to znát. Temná atmosféra, časté použití ruční kamery dostatečně navozuje pocit strachu a beznaděje. Skvěle si hraje i se scénami úmrtí. Jsou natočeny jakoby mimochodem, nic vážného se nestalo. Naopak z dramatických pasážích tlačí úplné maximum, mučení Hermiony, patří k opravdu silným zážitkům.

Harry Potter a Relikvie smrti část 1 je jedním z těch filmů, jehož jednotlivé části jsou větší, než celek. Stále se lepšící výkony hlavní trojice, stále se lepšící režisér a spousta výborných scén by dávala dohromady jednu z nejlepších popcornových jízd tohoto roku. Kdyby jim nepodrážel nohy chabý scénář a absence vyvrcholení. Přesto podzim patří Potterovi.