CZ Premiéra: 13.9.2012

Z manželství Kay (Meryl Streep) a Arnolda (Tommy Lee Jones) se po jednatřiceti letech vytratila všechna jiskra. Oba manželé už dlouho spí každý v jiném pokoji, přes den se sotva pozdraví a z jejich životů se stala šedivá rutina bez špetky intimity nebo vzájemných citů. Kay jim proto oběma zaplatí týdenní pobyt v přímořském letovisku a zapíše je tu u manželského poradce Felda (Steve Carell).

Jak se ukáže, jejich problém tkví v postupném odcizování a ve vzrůstajících frustracích, způsobených mimo jiné nedostatkem sexu, ten byl totiž již před lety ze vztahu zcela odstraněn a od té doby neprovozován. To je ale jen špička ledovce. Feld toto odhalí záhy a pokouší se postupně vrátit do jejich manželství intimitu dřív, než bude pozdě.

Celý snímek stojí výhradně na scénáři a na hereckých výkonech Tommyho Lee Jonese a Meryl Streep. Ti jsou úžasní a dokázali své dobře napsané postavy náležitě prožít a vtisknout jim osobitý charakter. Kay je odhodlaná na svém manželství pracovat a upřímně touží vrátit se do starých kolejí, ale zajíká se a červená, když dojde na lámání chleba. Jako upejpavá ženuška v domácnosti, nucená mluvit otevřeně o orálním sexu a podobných věcech, je vyloženě roztomilá. Naopak Arnold si propast mezi sebou a svou ženou neuvědomuje, v zaběhnutém stereotypu je víceméně spokojený a týden strávený u dotěrného psychologa považuje za ztrátu času a vyhozené peníze. Zkuste si představit, jak by asi vypadalo manželství agenta K z Mužů v černém a dostanete o Arnoldovi celkem slušnou představu. Sledovat, jak si ti dva k sobě opět nalézají cestu, je příjemné a dojemné. Mezi Kay a Arnoldem to jiskří a jejich vzájemná interakce je plná upřímnosti a přirozenosti. Ohledně sexu starší dvojice se film vyjadřuje stejně otevřeně jako jeho hrdinové, nečekejte ale žádnou erotiku, všechny odvážnější scény jsou natočeny cudně a s citem.

Film je na internetu klasifikován nejčastěji jako komedie, spíš se ale jedná o film romantický, kde většina situací je spíš dojemně humorná a úsměvná než vyloženě komediální a k popukání. Jistě, dojde i na humor, většinou otřepaný, výbuchy smíchu ale nehrozí. Po celou dobu stopáže se však budete pobaveně usmívat. Člověk by řekl, že film bude velmi podobný snímku Nějak se to komplikuje, kde se postava Meryl Streep také věnovala postelové tématice, oba kousky se ale liší podobně jako Notting Hill a Prci, prci prcičky.

Druhou šanci (neplést s filmem Roba Reinera z roku 1999) natočil talentovaný David Frankel (Marley a já, Ďábel nosí Pradu), který režíruje s jistotou a velmi umě balancuje na hraně romance a dramatu. Nezachází příliš do klišé a přesto, že je scénář lehce předvídatelný a od jisté chvíle směřuje k předpokládanému vývoji, tak výsledek uběhne opravdu příjemně a jen občas se dostaví pocit, že z některých momentů a zejména z rozhovorů dvojice se Stevem Carellem šlo vytěžit ještě více.