CZ Premiéra: 20.6.2013

Snímek s původním názvem The Bling Ring vychází z událostí, které se odehrály v Los Angeles v roce 2008, když trvalo rok, než policie odhalila pachatele krádeží luxusního módního zboží a drahých šperků v honosných nemovitostech slavných osobností. Skupinka teenagerů zodpovědná za vloupání se pojmenovala Bling Ring. Český distributor vnutil za název filmu další z nepěkných přídomků: „Jako VIPky“. Nicméně je pravda, že originální název je pro českého diváka poněkud nepřenosný. Výraz „bling“, popularizovaný hip-hopovou kulturou, odkazuje k výrazným zářivým a okázale vystavovaným šperkům, které jsou ve filmu jedním z předmětů zájmu a spojení se slovem „ring“ definuje zainteresovanou skupinku.

Režisérka a scénáristka Sofia Coppola využila známý příběh k dalšímu pohledu na svět celebrit, který komentovala již ve svých předchozích filmech Ztraceno v překladu, Marie Antoinetta a Odnikud někam. Autorka se v těchto filmech soustředí nejen na recepci slavných osobností, ale především na jejich motivace, vnitřní prožitky a klíčové téma osamělosti a smutku. Sice již nepadáme do hlubin lidské tragédie jako ve Smrti panen, ale pod povrchem módního a večírkového pozlátka odhalujeme touhu po lásce, pozornosti či pochopení.

Snímek Bling Ring chrlí odkazy na módní domy podobně jako Ďábel nosí Pradu či Sex ve městě. Product placement vyzdvihuje ikony, jakými jsou Chanel nebo Louis Vitton, ale ve filmu pochopitelně uslyšíme i o dalších luxusních firmách. Většinu času však společně s nadšenou skupinkou procházíme šatny a skříně, prohlížíme a převlékáme stovky nádherných šatů, topů, bot a neodmyslitelných doplňků. Důležitější než obdiv k oblíbené značce je totiž fascinace slavnými osobnostmi a jejich životním stylem. Ukradený majetek neslouží k obohacování, ale jako prostředek identifikace s obdivovanou hvězdou. (Nalezená hotovost je bonus, který umožňuje návštěvy hip klubů a dostatečný příjem různorodých drog.) Mladí teenageři, oslnění showbusinessem, jsou pohlceni představou, že společně se svršky přejímají status obdivovaných hvězd. V odcizených oblečcích se pak vystavují ve společnosti a navzájem se fotí, aby pořízené snímky umístili na sociální síť, kde se sami stávají objektem zájmu. (Jeden z hrdinů v závěru pyšně říká, že má na Facebooku osm set žádostí o přátelství.) Ďábel nosí Pradu však kritizuje hlavně bezcharakternost, povrchnost a kariérismus lidí zapojených do módního businessu a nezkoumá subjektivní prožívání zúčastněných. Energie, párty tempo, výrazná populární hudba připomínají spíše srbský Klip. Ten se rovněž zabývá vztahem teenagerů k lokální celebrity culture.

Mezi mladými herci v rolích teenagerů figuruje jediná rozpoznatelná hvězda, Emma Watson. Mladá herečka, stigmatizovaná svou rolí v čarodějnické sérii, bojuje s typem postavy, která ji proslavila. Ze čtyř členek gangu je jedinou mírně sexualizovanou figurou a zároveň dívkou explicitně usilující o kariéru v businessu, konkrétně modelingu. Hvězda Watson, sama známá svým zájmem o oblékání, je velkou módní ikonou. Kromě ní zahlédneme v cameo výstupech Paris Hilton, Lindsay Lohan či Kirsten Dunst, která sice není často bulvarizovanou celebritou jako dvě dříve jmenované, ale její přítomnost odkazuje na starší režisérčiny snímky, ve kterých ztvárnila hlavní roli.

Zobrazit svět večírků, probdělých nocí, drogových opojení a přehlídku pomíjivé krásy a vyhnout se přitom povrchnímu zachycení zvládá Coppola dobře. Jednotliví členové skupiny jsou postupně demaskováni v kontextu svého rodinného či školního prostředí i vzájemné interakci, ale až závěrečná dvacetiminutovka mapující zatčení-vyšetřování-soudní přelíčení-nástup do vězení odkryje zcela jejich charaktery. Ukáže se tak, že povrchní zaslepenost tu stojí vedle osamělé duše toužící po přátelství.

Režisérka, která prostřednictvím svého otce (jehož American Zoetrope Bling Ring produkovala) poznávala svět showbusinessu doslova od narození, se ve svém nejnovějším vhledu do tohoto mikrosvěta zaměřila na dospívající mládež a na pohled těch, kteří si na slávu pouze hrají, nikoli idolů, kteří se s jejím dopadem musí skutečně vyrovnávat. Pohled do světa celebrit může být fascinující, oslnivý a záviděníhodný, ale i povrchní, pomíjivý a odsouzeníhodný. Záleží, co si vyberete.