CZ premiéra: 25. 3. 2010
V Irsku mají zajímavou tradici – 29. února (tedy jednou za čtyři roky) zde může žena požádat o ruku muže. Na motiv tohoto zvyku se podařilo natočit romantickou komedii, která ale bohužel nepřináší nic nového a jen kráčí v zajetých stopách svých starších předchůdců.
Anna Brady je bytová návrhářka, je se svou prací naprosto spokojená, život má naplánovaný, vidina slibného bydlení je na obzoru, jen její dlouholetý přítel Jeremy se ne a ne rozhoupat a ohledně svatby neustále otálí. Okolnosti zajdou až tak daleko, že se Anna rozhodne využít výše zmíněné staré tradice, a proto odlétá za svým budoucím snoubencem, který je tou dobou v Irsku na pracovní schůzi jen čirou náhodou. Jenže zlomyslní scénáristé nastražili Anně do cesty nečekanou bouřku, která by mohla způsobit, že se do Dublinu dostane až v březnu. Zároveň jí staví před možnost pokračovat do hlavního města autem, a to ve společnosti mladého a atraktivního, ale naprosto nespolehlivého a nezodpovědného majitele hospody a řidiče taxislužby v jedné osobě, Declana. Že se jejich cestování neobejde bez komplikací, to musí být každému více než jasné.
Snaha postavit většinu děje na základě konfrontace ústřední dvojice celkem vychází, slovní přestřelky mezi oběma hrdiny občas skutečně pobaví, jednak vtipem a jednak originalitou, jindy ale jen opisují z jiných, žánrově podobných, filmů. Typově se naštěstí povedlo hrdiny obsadit tak, aby se co nejvíce lišili. V důsledku mnoha nedorozumění se během celého filmu můžou hádat, jak chtějí, ale nakonec se stejně projeví, jak moc se protiklady navzájem přitahují. Snaha o vytvoření silného pouta mezi nimi je ale častokrát až moc patrná.
V porovnání obou postav se v lepším světle jeví mužský hrdina (což není u romantických komedií moc běžné), protože je to fakt frajer, nic moc neřeší, jenže když dojde na vážné věci, tak klidně přidá ruku k činu, zatímco ženská hrdinka je většinu filmu spíš protivná a upjatá. Její postava afektované americké zrzky ji staví do role ne nepodobné české blondýnce, která musí mít vždycky pravdu, v jejím světě má být všechno naprosto skvělé, vše musí vycházet přesně podle plánu, a když se něco pokazí, tak ona nikdy není příčinou problému. Dokonce se mi chvíli zdálo, že většina postav v jejím okolí je daleko přívětivější, než ona sama. Navíc je natolik adaptovaná na prostředí velkoměsta, že na irském venkově se zpočátku jeví naprosto nepoužitelná a neschopná. Některé ženy možná budou s tímto názorem nesouhlasit, ale budiž. Na druhou stranu díky tomu vzniklo několik zábavných scének, např. totální demolice hotelového pokoje při snaze nabít si telefon. Na druhé straně barikády bohužel stojí celá řada laciných fórků, šlápnutím do kravího výkalu počínaje a vínem, vylitým na svatební šaty, konče (nejedná se o spoiler, pozn. redaktora).
Netřeba prozrazovat více, možný konec stejně vytušíte už pár minut po začátku filmu. Značný nedostatek originality kompenzují jak herecké výkony (Amy Adams se do své role vcítila až překvapivě dobře a Matthew Goode je sympaťák, jak se sluší a patří), tak krajina Irska, do které je příběh zasazen. A ta zejména. Přenádherné útesy, hory, jezera a dokonce i rozvaliny středověkého hradu se vám vryjí do paměti poměrně snadno a na dlouho. Troufám si tvrdit, že scény, odehrávající se v divoké přírodě, patří k tomu nejlepšímu, co si z filmu odnesete. A taky pár dobrých vtipů, které ale rychle vyprchají. Zamilovaným párům mohu Přestupný rok coby vhodnou záminku pro rande doporučit, pokud jste ale „single“, tak si útratu 150 korun ve prospěch kina ještě dobře rozmyslete.
Autor: Jan Varga
55%
Režie: Anand Tucker
Hrají: Amy Adams, Bill Nighy, Matthew Goode, Adam Scott, Kaitlin Olson, Peter O’Meara
USA / Irsko, 2010, 99 min